Seděla na školní židli a hrála na španělku s trochou ozvěn a efektů. Zraněný hlas s odvahou vypovídat, vláčná tempa, soustředění. Díval jsem se na kluky a holky, kteří klečeli dva metry od ní, a přál si, aby se tím vším mladí muzikanti nakazili. „Není tu stůl,“ řekla rozpačitě, když vybalila své kompakty od slavného labelu Sub Pop. Bylo nás osmadvacet platících, lístek za dvě stovky. Magie jarního večera.
Druhý koncert dělali profíci: Palác Akropolis má pověst a mezi podporujícími partnery ministerstvo kultury i město Praha. Na norské Jaga Jazzist chodí stovky lidí: až se platící publikum nevešlo do sálu a někteří museli poslouchat skrz dveře z chodby. Vstupné bylo 590-750 korun.
Z předsálí si mohl člověk připadat jako zvlášť nadšený fanoušek, ale někteří to vzdali a šli na pivo. Ve frontě u šatny si chtěl pán vzít něco z tašky. Vyhazovač-šatnář: „Když budeš prudit, tak leda tak hovno.“
V klubech se někdy prostupuje umění s čtvrtou cenovou tak, že je z toho hrabalovská magie. A někdy leda tak...
O autorovi| Pavel Klusák, hudební publicista
