Napsal jsem, že budu volit TOP 09, ale nevím. Oni ubírají hlasy ODS, a můj úmysl míří opačným směrem. Tu se srážejí dvě tendence. Mě nezajímají tolik rozdíly v programech stran. Politická scéna potřebuje nové lidi, v novém útvaru. Takže nevím, čemu dát přednost, a nebudu už o tom psát. Je to tak: člověk se vždycky rozhoduje nejen podle nějakých argumentů, ale i podle své nálady a povahy.
Psal jsem také proti golfovému hřišti v Klánovicích. To je podobný případ. Nic o tom nevím, jenom jsem dal průchod své proletářské nechuti k panským zábavám: ať na té louce pasou krávy! Napsal mi pan Křížek, že to hřiště je tam od roku 1938 a jde o jeho obnovu a rozšíření. To je příklad novinářského působení: novináři rádi podporují každou lidovou kritiku.
Psal jsem také o našem ohništi a dostal víc dopisů než na nějaké politické téma, protože na to lidi mají jistější názor: že se pálit má i že se nemá. Paní Pospíšilová z Valtic doporučuje drtič na dřevo. Tím se ten dým jen převádí na elektrárnu, a je to další stroj na zahradě. My s Janem proto část zahrady, kudy se nechodí, sečeme rádi kosou.
Přijel jsem sem s úmyslem trochu pálit. Dřevo se mi hromadí. Bylo by ho na další filozofickou knížku, ale ještě nejsou prodané ty předešlé. Začínám mít náladu a tedy i názor, že to psaní, to moje i většina ostatního, nemá žádný význam. A kdyby mi někdo zaplatil, abych nepsal, rád přestanu; nebo on o tom nebude vědět. Vrátil bych se k soukromému psaní: jsou věci, jež člověk musí psát, ale nemusejí být vydány. Mám takové už tři.
První zjištění tady, že kočka Borůvka je naditá, a teprve nedávno jsme udali její poslední kotě. Postřeh druhý, že nemáme žádné brambory, protože slimáci ožrali veškerou nať. Dále že je velice sucho, prší jenom v televizi. Opatrně pálím, vítr je proměnlivý. Ale víc než kouř dělá mi starost jiná věc. Na našem domě v Praze 7 má se dělat půdní vestavba: my v pátém patře jsme byli proti, ale těm nižším bylo to jedno. Stavebník, který tam prý bude bydlet, si oproti původnímu projektu dodatečně nakreslil balkony. Jeden balkon by byl nad naším jižním oknem, takže my bychom hleděli na spodek jeho balkonu a ztratili čisté nebe. Dosavadní jednání s panem Stavebníkem byla marná. Divíme se, že někdo nový se hned uvádí nějakým násilím. Bydlíme v tom domě padesát let, jsme poslední původní obyvatelé. Netušili jsme nic zlého, když on se narodil.
Uvádím to tu jako příklad toho, o čem občas píšu. Že režim se dělá hlavně dole a nemá smysl nadávat jenom nahoru. Každý režim dává možnosti lidem určité povahy. Má tedy každý odporovat tomu, co je kolem něho. Je to také příklad toho, proč se dnes musejí dělat zákony proti tomu, co bývalo věcí tradice, slušnosti, dobré výchovy.
Když jsem teď měl posekáno, co jsem si sem natahal, přišel Franta zeptat se, co by pro mne mohl udělat. Trochu mě to rozladilo. Požádal jsem ho, co má kde ještě vyřezat. A on to sem hned tahá. Opouštím špalek, sekyru a jdu nahoru.
Než jsem toto napsal, Borůvka porodila pět koťat.
