Po téměř 20 letech poskytla Monique Maciasová rozhovor zpravodajské agentuře Reuters. S novináři se rovněž podělila o archivní snímky, které zachycují ji a jejího bratra ve stejných situacích a při stejných činnostech jako jejich severokorejské spolužáky a kamarády. S jediným rozdílem - barvou pleti. "Vím, jak Korejci přemýšlejí a jak s nimi mluvit, protože mě učili. Protože mě vytvořili," říká Maciasová. Jak vypadal její život v Severní Koreji?
Starší bratr Monique Maciasové Francisco (vlevo) se svým severokorejským spolužákem a kamarádem (1984)
Žádosti Francisca Maciase Nguemy KLDR vyhověla a poskytla azyl jak diktátorově manželce, tak jeho dětem, staršímu Franciscovi a mladší Monique. Vřelý vztah KLDR a diktátorské Rovníkové Guineje nepřekvapí: severokorejský režim si malé státy plánovaně vybíral za své spojence.
Malá Monique si připíjí s Kim Sung-ae (vlevo), druhou manželkou Kim Ir-sena (říjen 1978)
Obě děti navštěvovaly prestižní vojenskou školu v hlavním městě Pchjongjang. Oblékaly uniformu, jejíž nezbytnou součástí byla čepice s rudou pěticípou hvězdou.
Monique (vlevo) se svým bratrem Franciscem před branami své školy v Pchjongjangu (říjen 1989)
Žákem školy se původně mohli stát jen chlapci, ale aby sem mohla chodit i Monique, byla vytvořena nová dívčí třída. Tuto vojenskou akademii dříve navštěvoval i sám Kim Čong-il, dnes již zesnulý vůdce KLDR a druhý v pořadí severokorejské dynastie.
Monique (vlevo) se svým třídním učitelem na školním výletě (1989)
Studovat na akademii tedy byla velká pocta. Panovala tu však přísná disciplína a studenti se pravidelně účastnili vojenských výcviků. "Poprvé jsme všichni měli hrozný hlad, jak jsme pořád stříleli, utíkali a někam šplhali, a tak jsme své týdenní zásoby snědli během tří dnů. Čtvrtý den jsme museli hladovět. Ale nakonec jsme se naučili, co bylo třeba," vzpomíná Maciasová. Z kalašnikovů uměla střílet, už když jí bylo 14 let.
Francisco Macias (nahoře uprostřed) během vojenského cvičení
Sourozenci Maciasovi byli vystaveni stejné propagandě jako jejich severokorejští kamarádi. Monique byla mimo jiné vychována k nedůvěře k USA, a když v Pekingu poprvé spatřila Američana, vyděsila se. "Hrozně jsem se bála. Panebože, je to Američan, prolétlo mi hlavou. Polil mě pot a začala jsem před ním utíkat," říká Maciasová.
"Přátelství". Monique pózuje pod propagandistickým nápisem
Nicméně je třeba poznamenat, že rodina Maciasova měla v KLDR výsostné postavení a tvořila součást zdejší elity. Nejen, že si žila vysoce nad (místní) poměry, ale pravidelně si dopřávala dovolenou - luxus, o němž se drtivé většině Severokorejců ani nesní.
KLDR v srpnu roku 1989. Monique Maciasová pózuje na terase hotelu ve městě Wonsan, kde rodina trávila dovolenou
Monique v Pchjongjangu žila do roku 1994. Nastoupila dokonce ke studiím na místní univerzitě.
Monique Maciasová - univerzitní studentka. Se spolužačkami z pchjongjanské univerzity (1990)
Dnes je Monique Maciasové přes čtyřicet let a se svou rodinou žije ve Španělsku, korejština však dodnes zůstává jejím primárním jazykem. Napsala v ní i své paměti nazvané "Jsem Monique z Pchjongjangu".
Monique Maciasová dnes. Takto ji zachytila agentura Reuters, které svůj příběh vylíčila
Zobrazit celou fotogaleriiProhlédněte si pohodlně všechny fotografie |
