Ondřej Beránek: (11.6.2015 13:42) Ta šance určitě je – vyžadovalo by to ale koordinované úsilí hlavních regionálních (hlavně Turecko, Írán, Saúdská Arábie) a světových mocností (hlavně USA, Rusko). Každý z nich má ale své vlastní zájmy. K poražení je nutné pochopit reálie v Iráku a Sýrie a to, čím si tyto země v posledním půlstoletí prošly. Chce to trochu mentálního úsilí, na které ale zpravidla nezbývá čas. Ad uprchlíci: ano, část odpovědi je jistě v tom, aby se ta situace řešila ještě předtím, než na těch lodích doplují k břehům Evropy. Nepochybujte o tom, že většina oněch uprchlíků opravdu utíká z vážných existenčních důvodů a jejich osudy jsou velmi tragické.

Ondřej Beránek: (11.6.2015 13:41) Vaše vnímání arabistů (či možná spíše islamologů – arabistika je přece jen především filologický obor) je troufám si tvrdit mylné. Kolik jich znáte nebo s kolika z nich jste hovořil? Naším úkolem není věci malovat na růžovo ani na černo. V ideálním případě bychom měli věci umět nezaujatě analyzovat a dodávat jim řádný kontext. Ano, máte pravdu: s Koránem (stejně jako se všemi texty) můžete zacházet dvojím způsobem: doslovným (jak to činí například příslušníci ISISu či Vy v případě zmíněného chápání verše z Koránu), nebo takovým, který bere v potaz mnohem širší historický a teologický kontext. Takže zatímco ISIS si tento verš bere jako jasné ospravedlnění vraždy nevěřícího, tak jiní muslimové (třeba studovaní v islímské teologii či právu) Vám řeknou, že se jedná jednak o špatný překlad, neboť v originále je to zasazeno do bojového kontextu (když v boji potkáte nevěřícího...), a hlavně že nesmíte hledět pouze na doslovný význam jednoho verše, ale ducha celého textu. No a pak samozřejmě existují (zcela většinoví) věřící, kterým je to buď jedno (tak daleko se při četbě Koránu nedostali), nebo nevědí, co si o takovém verši myslet a k jeho výkladu potřebují znalce. A znalec buď pochází z normálního prostředí, takže to vyloží tím druhým způsobem, anebo je třeba ve službách nějaké radikální organizace, pak to vyloží doslovně. Závěr: Korán sám o sobě nevede (ani nemůže) k pokojnému soužití lidí ani k jejich vzájemnému zabíjení. Bible nic takového také neumí. Bavíme se o interpretacích jednotlivých lidí, kteří s textem nakládají podle velmi složité směsice sociálních, politických a dalších faktorů. Závěr I: arabisté nejsou speciální živočišný druh. Závěr II: slovy klasika, nevěřte nikomu, komu je přes deset...

Ondřej Beránek: (11.6.2015 13:35) Už jsem to psal dříve, bohužel se nejedná o uzavřenou množinu radikálů. S prodlužováním nejrůznějších konfliktů od Libye přes Egypt až po Filipíny jejich počet roste. Takže byť se to může zdát lákavé, odpověď v jejich jednorázové likvidaci nespočívá. “Terorismus” v nejrůznějších podobách mezi lidmi vždy existoval, existuje a existovat bude. Zbývá tak jedině snaha jednak zadržovat jeho možné dopady a pak – možná především – snažit se potírat podmínky, které k němu vedou. Ale nebuďme idealisty, ani jedno není vůbec jednoduché.

Ondřej Beránek: (11.6.2015 13:33) Nejsem apologet islámu – různá bezpečnostní rizika spojená s některými jeho vyznavači jsou v současnosti velmi vážná. Můžu Vám ale popsat některé své zkušenosti: v životě jsem mluvil možná s tisícy muslimů v desítce muslimských zemí. Ne všichni byli samozřejmě extrémně přátelští, ale pro naprostou většinu z nich islám opravdu znamená náboženství míru. Nikdo z nich neměl v úmyslu jako ovečka vytáhnout do boje proti nevěřícím. Řada z nich byla velmi pohostinná. Samozřejmě, mnozí byli přesvědčeni o tom, že jejich víra je ta pravá a ostatní jsou pomýlení (ale koneckonců které z velkých náboženství je na tom jinak?). No a pak samozřejmě existuje ta část lidí, kteří jsou přesvědčeni o tom, že na světě vládne nespravedlnost, a v islámu hledají odpovědi a případně ospravedlnění vlastního násilí. Tito lidé jsou velmi různí a pocházejí z naprosto odlišného prostředí – mohli v občanské válce v Alžírsku přijít o většinu příbuzných, nebo po náletu amerického dronu v Afghánistánu či Jemenu ztratit děti, mohli si projít mučením ve vězeních “sekulárních” států (Sýrie, Irák, atp.) za to, že byli nábožensky orientovaní, nebo mohli k podobnému závěru dojít pouze a jenom díky sledování různých videí na internetu s plamennými kázáními proti Západu, který v mnoha částech světa “zabíjí muslimské děti”. Součástí toho příběhu je pak také to, že mnozí muslimští duchovní tyto radikály varují před násilím a třeba aktivity ISISu jednoznačně odsuzují. A jiní duchovní je samozřejmě označí za správné a náboženský legitimní. Ve všech náboženských, ideologických a podobných textech tak najdete pasáže, které když chcete, tak vybízejí k milosrdenství, stejně jako ty, které můžete použít jako podepření k násilí. Neřekl bych, že v tomto islám nějak vyniká. V posledních desetiletích muslimské oblasti ale vynikají množstvím sociálních konfliktů a válek.

Ondřej Beránek: (11.6.2015 13:30) Má to co dělat s pocitem vykořenění a vyčlenění mnohých lidí v dnešní Evropě. Situace v Sýrii a Iráku tak pouze nabízí jeden z možných ventilů. Navíc nezapomínejte, že víra, že žádná božstva neexistují, je ve světě (ale I leckde v Evropě!) zcela menšinová.

Ondřej Beránek: (11.6.2015 13:29) Upřímně nevím, v čem by mé kolaboranství mělo spočívat. Máte na mysli něco konkrétního? Usuzujete tak z toho, že tu dnes odpovídám na věci související s ISISem? Nebo jste četl moji knihu o dějinách Saúdské Arábie, v níž popisuju salafitský islám a rizika s ním spojená, a našel v ní něco kolaborantského? Nebo snad v té o islámské charitě, v níž upozorňuju na nebezpečí propojení organizací jako je Muslimské bratrstvo na charitativní organizace? Nebo snad ono kolaboranství spočívá v tom, že tu a tam přeložím nějaký středověký arabský filosofický spis nebo moderní arabskou beletrii? Nepleťe si obhajobu islámu se střízlivým vyvracením nesmyslů či studiem blízkovýchodních dějin nebo arabského písemnictví. A ne, vlna znásilňování není kulturní obohacení – někdy jsem někde tvrdil opak? Jak to souvisí s tím, co dělám? A otočme to: vy si myslíte, že paušální označování třeba muslimů z terorismu je smysluplné pro veřejnou debatu v ČR? Nebo že počet drogově závislých, kteří polehávají po veřejných prostranstvích třeba Prahy, je dokladem morální nadvlády Západu?

Ondřej Beránek: (11.6.2015 13:25) Pochopitelně je v zájmu ISISu, aby lidé, kteří s ním nesouhlasí, zmizeli – když je nestihne zavraždit, útěk k tomu slouží stejně tak dobře. A pokud to navíc dál destabilizuje Evropu, které se s tím momentálně vůbec neumí vypořádat, a pokud to povede k paralelnímu nárůstu islamofobie a fandění ISISu (tyto věci paradoxně živí jedna druhou), tak proč těm vlnám trochu nepomoct.

Ondřej Beránek: (11.6.2015 13:24) Obávám se, že to je dost zjednodušující pohled. Navíc přesně nevím, co myslíte islámskou kulturou (náboženství? Literaturu? Architekturu?). Hluboké prostoupení náboženství do některých aspektů společnosti – ano, leckde tomu tak skutečně je, ale především na úrovni lokálních společenství či jednotlivců. Když se podíváte na zahraniční či třeba ekonomickou politiku většiny “muslimských” států, nemá s islámem (pokud tedy to je to, čemu říkáte “islámská kultura”) nic společného. Tím dualismem a neustálým tlakem na své okolí nevím, co myslíte. A jestli je západní “civilizace” opravdu příkladem rovnosti a křesťanského soucitu s druhými, tak možná žijeme v jiných světech. Co se týče kompatibility “civilizací”, tak s tím je to těžké: ty civilizační okruhy nejsou nijak jasně vymezené, naopak, prostupují se. Spíše se tedy musíme ptát, jestli ta a ta společnost dokáže žít s jinou. Nesouhlasím s aktivním šířením žádného náboženství. Pokud lidé sami o sobě dojdou k přesvědčení, že to či ono náboženství je pro ně cestou, po které chtějí neagresivně kráčet, tak s tím nemám problém.

Ondřej Beránek: (11.6.2015 13:22) Teoreticky asi ano, ale není to příliš reálné. Podle mého názoru ISIS do značné míry dosáhl svých maximálních teritoriálních možností – všude okolo už má prostředí, které je pro něj neprostupné: Kurdy, šíitský Írán, šíitský jih Iráku. Od Mekky ho dělí pár tisíc kilometrů pouště a Saúdská Arábie má přece jen mnohem větší vojenskou moc. ISIS se tak dnes v odlehlejších regionech (Sinaj, Arabský poloostrov) spoléhá na malé skupinky ozbrojenců, kteří sice mohou bezpečnostní situaci destabilizovat, ale že se zmocnili rozsáhlejšího území na úkor fungujících ústředních vlád, není moc pravděpodobné. Saúdská Arábie už přežila větší hrozby.

Ondřej Beránek: (11.6.2015 13:20) Obávám se, že realita je trochu složitější. Valná většina obětí řádění ISISu pochází z řad muslimů – takže recitace nějakého úryvku Koránu nestačí. Zaručeným způsobem zdá se je, pokud pocházíte ze země, která je za rukojmí ochotná vyplatit nemalé výkupné. Protože byť se to z médií tak nemusí zdát, tak náboženství není tím hlavním, o co ISISu jde – je to zločinecká organizace, která potřebuje i vydělávat. Nezapomínejte, že v jejím nejužším vedení jsou někdejší Saddámovi baasističtí důstojníci, kteří by sami asi jen těžko prošli testem z islámu.

Ondřej Beránek: (11.6.2015 13:19) Dění na Blízkém východě podobu života na Západě ovlivňuje minimálně po celou druhou polovinu 20. století. Vývoj těžby ropy a její cena měnící se v závislosti na dění (nejen na Blízkém východě), arabsko-izraelský konflikt – to všechno má dopad na to, jakým způsobem je vedena politika na Západě. Nemyslím si, že Západ ztrácí schopnost bojovat sám za sebe – myslím, že v porovnání s Afrikou či většinou Asie si nečiní v prosazování vlastních (bezohledných?) zájmů tak špatně. Nehledejme v přístupu Západu k Rusku, Číně či vybraným muslimským aktérům žádný idealismus, ale tvrdý pragmatismus a ekonomické zájmy. Otázkou je, jestli právě tento pragmatismus a prosazování krátkozrakých ekonomických zájmů nejsou tím, co ve výsledku podkopává jeho situaci. Ale to by bylo na velmi dlouhou debatu...

Ondřej Beránek: (11.6.2015 13:18) O žádném speciálním programu nevím. To, jakým způsobem ISIS spravuje území pod svou nadvládou, se liší provincii od provincie a město od města. Typickým příznakem v podstatě všech islamistických organizací je, že nemají žádnou jasnou představu o tom, jak společnost spravovat. Je pravda, že za stávajícího finančního zajištění je ISIS schopen poskytovat základní sociální služby (což je trend, na nějž v posledních letech nastupuje většina islamistických organizací – je to cesta, jak zvýšit svou legitimitu a oblibu v očích řadového obyvatelstva). Co se týče kulturního vyžití, tak to moc slavné není – operní představení či open-air festivaly jsou na programu velmi zřídka. Ale vážně, ISIS zakazuje hudbu, veřejné oslavy (svatby), umělecké předměty buď ničí, nebo potichu prodává (z čehož mu plynou nemalé příjmy). Zajímavá otázka ale je, jak džihádisté tráví volný čas, jakými aktivitami. Z různých videí či výpovědí svědků víme, že v oblibě je například recitování (zpravidla nábožensky laděné) poezie, výklady snů a – možná s podivem – pláčem doprovázené společné recitování Koránu.

Ondřej Beránek: (11.6.2015 13:16) Souhlasím s Vámi, to dění na začátku 20. století bylo velmi důležité – i když ty hranice nebyly stvořeny zcela uměle, přece jen odrážely historickou realitu. Promíšení etnik tehdy bylo těžké zabránit, musely by vzniknout ty mini-státečky, které by neměly šanci na ekonomické přežití. Stejně tak ale na dnešní dění měly silný dopad události po 2. sv. válce – vytvoření autokratických (zpravidla sekulárních!) režimů, mnohdy spojenců Západu. S tím pak souvisí nástup politického islámu od 70. let, který mnozí vnímali jako “autentickou” alternativu k selhávajícím projektům. Co se týče dalšího vývoje situace a masivního překreslování stávajících hranic, byl bych spíš opatrný. Z čeho by například fungoval samostatný alawitský stát? Nebo jak by fungoval jednotný kurdský stát, když Kurdové nejsou schopni se mezi sebou shodnout na základních věcech (nyní je mezi nimi zdánlivá jednota proti společnému nepříteli – ISIS – ale až toto opadne a jednotlivé kurdské frakce a milice, vyzbrojené západními dodávkami zbraní, mezi sebou začnou bojovat a tyto boje přelévat do okolních států a diaspor, bude teprv veselo).

Ondřej Beránek: (11.6.2015 13:15) Jak pro které arabské země - pro ty nejbližší (Sýrie, Irák, Jordánsko) momentálně velmi. Pak existují ty, z nichž se rekrutují tisíce jejich členů (Tunisko, Saúdská Arábie...), pro ty je nebezpečí hlavně v tom, že se tito bojovníci vrátí a "kulturu" ISISu zanesou i k nim. Pak je skupina těch, které ztratily/ztrácejí kontrolu nad svým územím (Libye, Jemen...), v nich se mohou uchytit a dočasně z chaosu sílit organizace podobné ISISu. Pro islám je to nebezpečné zejména v tom, že ISIS nyní dominuje představě o islámu mnohým lidem na světě. Možná ale důležitější než konflikt mezi muslimy a ostatními bude ten, který se nyní velmi intenzivně odehrává: konflikt mezi různícími se interpretacemi islámu.