Na příkaz vzbouřivšího se vrchního velitele Augusta Pinocheta (1915–2006) zaútočily ráno 11. září 1973 chilské stíhačky na prezidentský palác La Moneda v centru Santiaga de Chile. Ulice ovládly tanky, vojáci začali zatýkat a posléze i mučit a zabíjet příznivce a spolustraníky socialistického prezidenta Salvadora Allendeho (1908–1973). Ten se v tvídovém saku, s přilbou na hlavě a pistolí v ruce marně pokoušel své sídlo bránit, až nakonec se slovy „Ať žije Chile! Ať žije lid! Ať žijí dělníci!“ v předtuše blízkého konce spáchal sebevraždu.
Na první pohled tuctová kapitola latinskoamerických dějin. Podobných vojenských převratů tam přece proběhla celá řada. Ovšem právě události v Chile překvapivě intenzivně rezonovaly ve světě po celou studenou válku a jejich ozvěny najdeme i v postsovětském prostoru. Nakonec, pinochetovské dilema má co říci i dnes. Je žádoucí a ospravedlnitelné na cestě k ekonomické prosperitě, strukturálním reformám či technologické modernizaci na chvíli násilím prostě „vypnout“ demokracii?
