Danečka, jak se mu říkalo, jsem znal od základky. Už tehdy nás bavil neskutečnými průpovídkami. Říkal třeba, že si k obědu uvaří „Žeryka v rendlíku s indulonou“, k Vánocům si přál „péřovku z ondatry“, spolužáka Vycpálka nazval „nukleárním Volšovečkem“, neoblíbeného učitele chtěl zasypat „štětečkama na mloky“, načež začal vyprávět pohádku „Kterak Karel Zich chytnul v suříkový noře bílou nemoc“.
Jeho hlášky, recyklující stejnou měrou školní učivo a zážitky z televize, pro mě byly prvním setkáním s poetikou dada a surrealismu, se slovní koláží a sémantickým happeningem.
Později, když jsme začali chodit na pivo, nám Dan každý pátek zpříjemňoval stolové pobavení, ať už vymýšlel články pro přítomného redaktora bulvárních novin („Napiš, jak včelí medvídek zaútočil s pancrfaustem na supermarket v Hustopečích“), anebo obohacoval jídelní lístek zdejší hospody („polívka z holínek, hroší s písmenkama, chudobky v naftě, angličák o berlích, pomněnky v gazíku, lakýš ve vaťáku, sloní nehty v čutoře“).
Náhle zemřel zpěvák Maxim Turbulenc Daniel Vali, bylo mu 53 let |
Některé Danovy výroky přešly do naší běžné mluvy. Třeba když o liknavém číšníkovi prohlásil, že je „svižnej jak půda“ – logiku v tom nehledejte.
Danovy hlášky byly neoddělitelné od konkrétní situace, ale přesto se mi jich řada vryla do paměti. Pár ochutnávek: „Jsi složitá jako jízdní řád na autodromu.“ (o dívce mdlého rozumu) „Vypadá jako verzatilka a brejle má jak Panenský Břežany.“ (o štíhlé krátkozraké dívce) „Hele, vodnes si toho utopence, ten má toho naběháno víc než Zátopek.“ (k číšníkovi) „Vypadá jak infračidlo z Reykjavíku.“ (o podivínovi) „Udělám ti stomatologickou prohlídku bejzbolkou.“ (k otrapovi) „Přeju ti, aby tě honil Rin Tin Tin v posmrtným životě.“ (novoroční přání).
Kromě hlášek jsem miloval i Danovy historky. Třeba tu, jak se procházel po lese a najednou se před ním rozhrnulo křoví, z něhož vyšel rytíř. A na hrotech brnění měl napíchány hříbky. Nejlepší na tom je, že to byla pravda. Nedaleko se totiž konal historický šerm. Jeden z rytířů využil pauzu k houbaření a nemaje košíku, napichoval úlovky na brnění.
Nepřekonatelný byl Dan i coby vypravěč anekdot. Jeho majstrštykem byla hádka o nejlepší tetování. První chlap ukazuje na bicepsu krásku s bujným poprsím, druhý na břiše souložící dvojici a třetí říká, že má na zadku vytetovaného chlapa s hráběmi, jak shrabuje listí. Ostatní mu nevěří, a tak jim ukáže hýždě. „Dyť tam žádnýho chlapa s hráběma nemáš,“ oponují mu. Třetí odvětí: „Tak už to asi shrabal a šel do prdele.“
Humoristovo nebe není žádná selanka. Sbohem, Dane.
