Daleko předaleko, až za severovýchodní Sibiří a téměř na konci světa žijí lidé, kteří se o sebe uměli postarat navzdory ostrým přírodním podmínkám. Připomínají Eskymáky, mají dosti podobnou kulturu, ale mluví odlišnými jazyky.
Kromě Korjaků jsou to Luoravetlan (Lugora Vetlat) čili „Ti praví lidé“, jak si přírodní národy říkávají po svém, jenže běžněji se těmto říká Čukčové – prý ze slova čauča neboli „kdo má hodně sobů“.
A těch mívali na Čukotce, kolem Beringova průlivu (a už naproti Aljašce), věru hodně. Chovali je; kvůli dopravě i potravě, mezi jejíž delikatesy patřil vařený obsah vyvrženého sobího žaludku, pochoutka rylkéil.
