Jáva je rozlehlý ostrov v Indonésii. Dnes na něm žije přes 150 milionů lidí, což z Jávy činí jednu z nejzalidněnějších oblastí světa. Ale jen málokdo z moře lidí v gigantické Jakartě, v Semarangu či kulturní Yogjakartě neslyšel o indonéském fenoménu wayang kulit. První slovo javánsky znamená „vržený stín, přelud“, kdežto druhé „kůži“.
Spolu pak pojmenovávají loutkové divadlo, které hrou stínů na plátně (dříve nasvěcovaném olejovými lampami, dnes žárovkami) vypráví příběhy, zejména ty o boji dobra se zlem. A po stovkách let praxe se tato stínohra v roce 2003 zařadila mezi kulturní poklady lidstva, k památkám UNESCO.
Javánská civilizace se rodila ze zvláštního mixu hinduistických, islámských i animistických vlivů. Jak jí porozumět? Co je jejím étosem? „Možná vůbec nejjasnějšího a nejpřímějšího pochopení mezi javánskými hodnotami a javánskou metafyzikou je možné dosáhnout stručnou analýzou jednoho z nejhlouběji zakořeněných a vysoce rozvinutých typů umění, které je současně náboženským obřadem: stínové loutkohry neboli wayangu,“ psal Clifford Geertz, veleslavný antropolog a autor knihy Interpretace kultur (1973, česky 2000).
