Lidovky.cz: Je dost nezvyklé dávat k cédéčku jako přílohu mapu?
To ano, nápad se zrodil v hlavě Tomáše Jamníka, je škoda, že tady není, protože on je otcem téhle myšlenky. Album se jmenuje Cesty a mapa z názvu vlastně vyplynula, Tomáš začal pátrat po cestách skladatelů, které na albu hrajeme. Přišlo nám vhodné označit na mapě místa, kde skladatelé alespoň na nějakou část svého života pobývali, a tím vtáhnout posluchače do děje, do cest autorů, aby si mohli představit, kde všude čerpali inspiraci pro svá díla. Nechtěli jsme klasické cédéčko v plastovém obalu. Chtěli jsme, aby to bylo hezké, aby i třeba papír obalu byl kvalitní. Myslím, že obal je v jistém smyslu součást uměleckého díla.
Lidovky.cz: Vybrali jste skladatele z první poloviny dvacátého století, když pomineme poslední duo Bohuslava Martinů z roku 1958. To byl záměr?
Chtěli jsme točit české autory a duí pro housle a violoncello mimo toto období v českém repertoáru mnoho není. Bohuslav Martinů má dua dvě, to byl základ. Pak máme terezínské autory Ervína Schulhoffa a Gideona Kleina, kteří také vytvořili dua pro housle a violoncello. K tomu nás napadla myšlenka přibrat ještě Leoše Janáčka.
I když první smyčcový kvartet podle Tolstého povídky Kreuzerova sonáta není duem, věděli jsme, že Janáček původně skladbu psal pro klavírní trio, ale napadlo nás, proč nezkusit aranž. Proto jsme oslovili kamaráda Jiřího Kabáta, který nám to upravil jen pro housle a cello. Pro nás to byla výzva, protože po technické stránce, kdy musíte suplovat ještě jeden extra nástroj, je to nesmírně náročné. Nicméně my oba dva s Tomášem máme takové výzvy rádi, a tak jsme do toho šli po hlavě.
