„Převzal jsem trůn za nejtěžších okolností a předávám jej za okolností ještě těžších. Byl bych rád, kdyby toho osud Karla ušetřil.“ Když tato slova umírající stařičký mocnář František Josef I. za rachotu dělostřelecké palby uprostřed první světové války pronášel, nemohl tušit, že osud jeho prasynovce neušetří ničeho. Byť do konce Velké války zbývaly ještě dva roky, František Josef už musel tušit, že pro Rakousko-Uhersko nedopadne dobře. Jistě si ale ani v nejmenším nepředstavoval, že ještě dřív, než zazní poslední válečný výstřel, celá říše přestane existovat. Natož že do značné míry to bude jeho vina: vina jeho konzervativismu, vina toho, jak se po osmašedesát let své vlády tak urputně bránil novotám, až země nestihla v průběhu druhé půle 19. století prodělat nutné společenské a ekonomické změny. Nový panovník, kterému zmíněný osud vymezil pouhé dva roky na trůně a kraťoučkých čtyřiatřicet let života, už na provedení těchto reforem neměl čas ani možnosti.
2. dubna 2022 14:02
