Bruno Schulz v dochovaných dopisech velmi často píše, že nemá čas na psaní. Stejně tak opakovaně zmiňuje svůj úmysl opustit rodnou Drohobyč – odejít do Varšavy či aspoň do Lvova –, nicméně nikdy to neudělal. Dokonce přátelé měli připravovat jeho útěk ještě z drohobyčského ghetta, ale k němu už nedošlo.
Devatenáctého listopadu 1942 byl zastřelen, přičemž šlo o vyřizování účtů mezi gestapáky. Jeden Bruna Schulze chránil a využíval jeho výtvarného talentu, druhý ho zastřelil, neboť věděl, že na něm ten první lpí. Doslova se traduje tato věta: „Tys zabil mýho Žida, tak já teď zabiju toho tvýho…“
