Jakoby i Tante Jolesch naznačovala, že pokud už vůbec podnikat takovou ztřeštěnost, jakou cestování nepochybně je, pak právě jedině do Benátek, protože ty jsou holt přeci jen „krapítek jinačí“. A ono se to asi rozkřiklo, kromě oné dámy fakt, že město zcela nezvykle „stojí na vodě“, ví i zbytek světa, a pilně tam jezdí.
Velký milovník Benátek a brilantní stylista anglického jazyka Henry James ve svých Italských hodinách sepsaných ve 2. polovině 19. století již tehdy konstatuje, že velký díl úspěchu při poznávání Benátek představuje schopnost (či přímo umění!) vyhnout se svým turistickým sokům. A že těch od jeho časů přibylo nepočítaně, zatímco město svou kapacitu středověkých úzkých uliček v souladu s tímto trendem naprosto trestuhodně nikterak nenavýšilo! Naopak zamýšlí v budoucnu zavést povinnou rezervaci pro návštěvu Benátek pro každého, kdo v místních hotelech nepřespí.
