Čtyřicetiminutový portrét, který se představil loni na festivalu v Jihlavě (a získal tam cenu za kameru), teď vstoupil do kin a důrazně dokazuje, že Anna Kareninová existuje a s literaturou je skutečně až osudově propojena.
Prostřednictvím jejích obrazových deníků z cest do Francie a Itálie se s ní film vydává za porozuměním jazyku a zkušenostem Louise-Ferdinanda Célina a Ezry Pounda, především ale představuje její český domov: ten je bytostně spjat s jejím životním partnerem básníkem Petrem Kabešem (1941–2005), který byl a zůstává zřetelným úběžníkem jejího života, protějškem v dialozích vedených třeba na záložkách s poznámkami v kdysi čtených knihách – nebo přes nákupní seznam s klobásou, dvěma termixy a rybkou, který si básník pro sebe sepsal.
JE NALEZENA TÍM, KOHO HLEDÁ Režie: Petr Michal Premiéra 17. 3. |
„Už od začátku jsem se pokoušel hledat cesty, jak převést vztah Anny Kareninové a Petra Kabeše do filmové řeči,“ uvádí v režijní explikaci autor dokumentu Petr Michal.
Odpověď našel v natáčení na filmový materiál: „Neúprosná potřeba šetřit a zvažovat, co je nezbytné a co není, nás nutila více čekat a hledat obrazy, které propojí její minulost a současnost.“ Precizní volba obrazů vykresluje překladatelčin svět, jemuž vládne precizní volba slov: jako když Anna Kareninová líčí, proč pro nový překlad Célinovy knihy (původně Cesta do hlubin noci) zvolila i nový název (Cesta na konec noci): „Když jdete do hlubin, tak se noříte – odtamtud buď musíte zpátky nahoru, nebo se tam utopíte. Kdežto cesta na konec noci je to, že to skončí. Rozumíte tomu rozdílu?“
Je to inspirativní setkání.