Minina manžela Babaka totiž nechal soud popravit kvůli údajné vraždě, později se ovšem ukázalo, že tím, kdo při nešťastné potyčce zabíjel, byl někdo jiný. Mině úřady slíbí finanční kompenzaci, ona však požaduje veřejnou omluvu a přiznání osobní odpovědnosti soudců. Takové požadavky ovšem nejsou úředníci ochotni vyslyšet.
Z filmu Balada o bílé krávě
Systém naopak přímo i nepřímo Minu nutí, aby se přizpůsobila tradici a provdala se za manželova bratra – to ovšem ona rozhodně nemá v úmyslu. Čeká ji proto složitý úděl samoživitelky s malou dcerou, která je navíc neslyšící. Mina přichází o bydlení i zaměstnání, manželova rodina na ni podává žalobu, že není způsobilá se o dcerku starat, a žádá o její odebrání.
Jak utišit svědomí
Druhou významnou postavou v příběhu je Reza – soudce, který poslal nevinného Babaka na smrt. Byl to jeho první rozsudek smrti v kariéře a také asi poslední. Reza je zdrcený, nechce už dál soudit (ale to není tak jednoduché) a trpí výčitkami svědomí. K jejich utišení zvolí nestandardní, a ne zrovna statečné řešení: vydává se za Babakova přítele a začne Mině v rozličných záležitostech pomáhat. Časem se mezi nimi rozvine vztah, který však vzhledem k Rezově provinění a přetvářce nemá šanci na budoucnost.
Balada o bílé krávě ÍRÁN, FRANCIE, 2020 Režie: Behtash Sanaeeha, Maryam Moghaddamová Premiéra 3. 2. |
Osudem pronásledovanou, ale vnitřně silnou Minu ztvárnila Maryam Moghaddamová, které je zároveň spolurežisérkou filmu – druhým režisérem je Behtash Sanaeeha. A kde se vzal titul filmu? „Kráva je v náboženských obřadech obvykle obětinou,“ říká k tomu Maryam Moghaddamová.
„V našem filmu je bílá kráva metaforou nevinného člověka odsouzeného k smrti. Jedna z kapitol Koránu, súra Kráva, pojednává právě o jednom z pojmů práva šaría, který se k násilí na druhém člověku vztahuje v duchu rčení ,oko za oko‘. Předepsaným trestem za takové provinění je nějaká forma náhrady, kdy se lidskému životu, a dokonce i částem lidského těla připisuje určitá peněžní hodnota.“ Což je, jak film zdůrazňuje, dost nelidský princip.
Předestřený příběh je pochopitelně také trpkou polemikou s principem trestu smrti. Zejména však poukazuje na složité postavení žen ve společnosti pokřivené autoritářstvím a pokrytectvím. Evropskému divákovi poodkrývá další podivuhodné paradoxy života v Íránu. Že tam může domácí dát ženě výpověď z bytu, protože přijala návštěvu nepříbuzného muže, si asi dokážeme představit. Ale kdo z nás věděl, že se v Íránu slaví valentýnský svátek zamilovaných i s jeho komerčními souvislostmi?
To ale není ten hlavní důvod, proč by měl našinec Baladu o bílé krávě vidět. Film z prostředí svázaného nesvobodou klade autentický důraz na otázky morálky a svědomí v současném světě – otázky, které si v dobách své nesvobody kladla i středoevropská kultura. A zejména ta česká je pak možná příliš snadno pustila z hlavy.
