Minimálně šestnáct lidí zavraždil v letech 2000 a 2001 v íránském Mašhadu zedník Saíd Hanaí. Šlo o ženy z nejchudších vrstev společnosti, které se živily prostitucí a často konzumovaly nebo i prodávaly drogy. To stačilo k tomu, aby je jejich vrah považoval za zlo, které je nutno sprovodit ze světa. Získal přezdívku Pavouk, protože oběti lákal do své „sítě“ – tedy k sobě domů, když manželka a děti nebyly doma.
„Sledoval jsem ten případ jako tehdy všichni,“ vzpomíná herec Mehdi Bajestani (* 1975). „Četli jsme o tom v novinách a pochopitelně nás to šokovalo.“ O dvacet let později ztvárnil muže, který vraždy „bezbožných“ žen považoval za svou svatou povinnost.
„Samozřejmě jsem hodně přemýšlel, co ho vedlo k tomu, aby něco takového dělal,“ říká Bajestani. „Pochopil jsem, že tam nebyl pouze jeden důvod. Hlavní roli ale hrálo to, že šlo o velmi radikálního náboženského fundamentalistu. Opravdu si myslel, že takhle koná dobro. Ty další důvody s jistotou neznáme, patrně měly co dělat s jeho rodinným zázemím.“
Pro vznik filmu Svatý pavouk byl zásadní jiný snímek – dokument And Along Came a Spider, který už v roce 2002 natočil íránsko-kanadský režisér Maziar Bahari. Jím se inspiroval íránský filmař Ali Abbasi (usazený pro změnu v Dánsku) a ve Svatém pavoukovi přímo cituje některé jeho pasáže.
Dokument, kde s velkým sebevědomím promlouvá i usvědčený vrah, pomohl uchopit tuto postavu také jejímu hereckému představiteli: „Pouštěl jsem si ten film opakovaně, abych tomu člověku co možná nejvíc porozuměl. Je to podle mě velmi dobrý dokument, vypráví celý příběh v širších souvislostech.“ Maziar Bahari stejně jako nyní Ali Abbasi ukázal oběti Saídova řádění jako lidské bytosti – což bohužel nebyla samozřejmost nejen pro úchylného vraha, ale ani pro jeho rodinu a známé, ani pro nezanedbatelnou část íránské veřejnosti. Po svém odhalení se Saíd dočkal vlny podpory a mohl se opájet aurou mučedníka.
Absurdita odhaluje pravdu
Právě to je nejhrozivější součást thrilleru Svatý pavouk: zobrazení společenského podhoubí, z něhož příšerné činy samozvaného strážce morálky povstaly. Na jedné straně katastrofální situace žen, které se ocitly na dně, na druhé straně fanatický proud veřejného mínění, který místo pomoci obětem usiluje o jejich postih či přímo likvidaci. Děj filmu se odehrává před dvaceti lety, podmínky lidí na okraji společnosti se však za tu dobu nijak znatelně nezlepšily, upozorňuje Mehdi Bajestani: „Chudoba v Íránu pořád ničí lidské životy, čím větší město, tím více je takových případů, o kterých se můžete doslechnout nebo dočíst. Teď sice ženy na okraji společnosti nikdo nevraždí, ale jejich osud tím není o mnoho lehčí. Je to velké téma, i v divadle hraju v inscenaci, která pojednává o lidech, kteří jsou tak neskutečně chudí, že jsou ochotní dělat téměř cokoli.“
Bajestani je členem renomované divadelní společnosti Naqshineh, která se zaměřuje zejména na absurdní divadlo. „Ten herecký styl jsem zčásti přenesl i do své filmové role,“ říká o svém účinkování ve Svatém pavoukovi, kde absolvoval řadu temných a bizarních scén. „Těžko říct, která z nich byla nejnáročnější. Možná ta, v níž zápolím s takovou statnou prostitutkou. Ona byla opravdu hodně silná a ten zápas nebyl vůbec jednoduchý. Museli jsme tu scénu několikrát opakovat,“ vzpomíná Mehdi Bajestani na výjev, který do pochmurného příběhu přináší odstín černé grotesky.
„Opravdu tam takový tón je,“ potvrzuje Bajestani. „Je to groteskní situace, protože on není profesionální zabiják. Je to zedník a z nějakého důvodu se rozhodl, že jeho životním posláním bude tohle. Není v tom moc šikovný, ale prostě si to umínil.“ Vybavit se v té souvislosti může třeba Chaplinův Monsieur Verdoux: rovněž film o sériovém vrahovi, jehož pohnutky byly sice jiné, přesto jeho absurdní příběh nabídl podobně výmluvnou výpověď o nemocné společnosti.
Brzy v íránských kinech?
Svatý pavouk pojednává o Íránu, ale do boje o Oscara jej vysílá Dánsko. Další koproducenti jsou z Německa, Švédska a Francie, natáčelo se v Jordánsku. Pro íránské úřady je film nepřijatelný nejen kvůli svému kritickému pohledu na pokryteckou společnost, ale také proto, že v něm ženy vystupují bez šátků. Proto jej íránské publikum zatím nemůže vidět. „Věřím, že by se to mohlo brzy změnit,“ říká Mehdi Bajestani.
„Současná vlna protestů v Íránu je velmi silná a má šanci poměry opravdu výrazně proměnit. Přitom lidé nepožadují nic extrémního, jen svobodu – hlavně ženy chtějí víc osobní svobody, která jim byla odepřena.“
Své o tom rozhodně ví herečka Zar Amir-Ebrahimi, která ve Svatém pavoukovi hraje investigativní novinářku a za svou roli dostala cenu na festivalu v Cannes. Kvůli absurdnímu odsouzení za nahrávku uniklou v roce 2006 na internet se však nemůže vrátit do Íránu. Mehdi Bajestani zatím takový problém nemá, i když „vroubek“ u současného íránského režimu za účast ve Svatém pavoukovi by mu také mohl zkomplikovat kariéru. „Doufám, že nynější protesty budou úspěšné. Ale jsem odhodlaný se do Íránu vrátit v každém případě. Neudělal jsem nic špatného, jen jsem hrál v pravdivém filmu.“
