LN S Vladimírem Godárem spolupracujete řadu let – dovede vás stále překvapovat?
Vztah skladatel a interpret je v tomto případě spíše objevováním a vzájemným prostoupením do hloubky našich možností. Určitě dochází i k překvapivým momentům v našem tvůrčím procesu, ovšem díky vzájemné otevřenosti můžu říct, že se už dobře známe.
Mater má být jakýmsi vaším portrétem – vystihuje vás věrně?
To musí posoudit posluchač. Já se snažím dílo uchopit v co největší šířce a vložit do něho srdce. Dílo si to žádá, dílo si to zaslouží. Přináší mi to zpětně nesmírnou radost.
Do jaké míry jsou Godárovy skladby „hotovým produktem“ a jak velkou míru svobody máte při jejich realizaci?
Vladimír Godár zcela jistě doufal, že hudbu transformuji a vyslovím po svém. Jde tu o vzájemné porozumění, které nás oba osvobozuje.
Promítla se do interpretace Mater vaše zkušenost matky?
Zcela jistě, můj život se v mém projevu silně odráží.
Byly skladby primárně určeny pro živé provádění, nebo nahrávku?
Prvotní záměr byl skladby zařadit do koncertního programu. Postupně, a to myslím přichází ve většině nově provedených skladeb, narůstá potřeba dílo zaznamenat na nahrávce. V případě Mater bylo štěstím, že k natáčení došlo až po určité době, kdy jsme měli při živých koncertech možnost muziku naplno zažít a vystavět.
Krom uvedení Mater chystáte swingový koncert se svou sestrou Idou Kellarovou. Jak k tomuto setkání došlo? Bude mít projekt nějaké pokračování?
Jazz s Idou vznikl náhodně při různých oslavách, kdy jsme společně improvizovaly. Moc se na to těším, ovšem stala se velmi nepříjemná věc, zcela neprofesionální. Lucerna nám oznámila (a to v době, kdy už visely plakáty a prodalo se mnoho lístků), že nám vypovídá pronájem. Pokoušíme se tedy o náhradní termín počátkem ledna.
Dostala jste v poslední době nějakou zajímavou nabídku na vystoupení nebo zakázku kompozice?
Je toho mnoho a nerada o plánech mluvím... Nové CD s Georgem Mrazem, Emilem Viklickým a Laco Troppem už brzy vyjde. Čerpá z moravského folkloru, který se transformuje do jazzu.
Herectví se v současné době věnujete jen příležitostně. Nicméně jste přijala hlavní roli ve filmu Alice Nellis Tajnosti. V čem byla tahle příležitost tak ojedinělá, že jste na ni kývla?
Úžasný scénář, odreagování od intenzivního cvičení na nástroj, poznání nových skvělých lidí...
Režisérka a scenáristka Alice Nellis je žena mnoha talentů – jak vám padla při práci do oka? V čem vidíte její největší sílu?
Její temperament a chytrost. Našly jsme v lecčems vzájemné souznění. Určitě si máme co předávat.
Vaše Julie je pozoruhodně přirozená bytost, v níž se – troufám si tvrdit – najde spousta žen. Bylo pro vás snadné najít k Julii cestu, nebo jste s ní musela trochu „bojovat“?
Bez boje by se nedalo tvořit. Julie řeší věci jinak a mnoho situací jsem musela pochopit a probrat s Alicí. Vždy je to hledání.
Spouštěcím mechanismem událostí ve filmu je pro Julii smrt zpěvačky Niny Simone – trefila se vám Alice Nellis do vkusu?
Ano, měla jsem možnost si opět rozšířit svůj repertoár. Skvělé.
Dá se říci, že byste díky tomuto filmu něco objevila, uvědomila si, že by vám něco dal?
Přinesl mi hlavně radost, že u filmu můžu prožít stejné souznění jako v hudbě. I když trochu jinak.
Když se člověk ohlédne za vašimi filmy – od Růžových snů přes Baladu pro banditu, Nehu až po Želary a Tajnosti – může jen litovat, že jste se filmu nevěnovala více. Vybavíte si ty okamžiky, kdy jste se rozhodla, že herectví odsunete na druhou kolej? Byla to těžká volba? Co pro ni bylo rozhodující?
Tahle otázka zazněla už mnohokrát a znovu tvrdím, že se necítím být herečkou, ani nechci. Snad i proto pro mě nebylo těžké rozhodnutí odejít z divadla.
Vaše kořeny jsou hudební, přesto jste kdysi šla studovat herectví a ne hudbu. Proč?
V tom věku patnácti let jsem věděla, co určitě nechci, ovšem nevěděla, co chci. Byla to volba mé mámy a já jen poslechla. Navíc v době mých studií byla znalost marx-leninismu důležitější než talent a to mi znemožnilo vystudovat vysokou školu.
Spousta herců tvrdí, že je posiluje, když se mohou při hraní „schovat“ za postavu, vy jste zvyklá chodit s kůží na trh sama za sebe, za Ivu Bittovou. Můžete tyhle dvě polohy popsat, srovnat?
Schovávat se za něco pro mě vždy bylo a stále je projevem jakési slabosti či nedostatečného sebevědomí. Já se potřebuji odevzdávat naplno taková, jaká jsem.
