Letos od prvního ročníku festivalu uplyne 22 let. To je doba, za kterou z nemluvněte vyroste dospělý člověk. Co pro vás těch 22 let znamená?
Jeden velký příběh s podtitulkem Festival dává i bere. Což si mohlo mnoho spolubojovníků v různých formách vyzkoušet. Pokud však míza v kůrách stromů v našem podhorském území stále proudí, je znamením především mnoha momentů setkání pod aurou nevšedních zážitků a magických setkání plných milých paradoxů, než střetů s grázly, jež se na festival také snaží nabalit. Střetává se v něm duchovní a hmotný svět. S díky Nejvyšší Mocnosti převažuje ten první. Jeho očišťováním od nánosů podivného byznysu je jeho každodenní duševní hygienou. A jeden velký mejdan pod aurou magických setkání.
Festival vyrostl z undergroundového podhoubí, které bylo nasáknuté svobodnou kulturou a tolerancí. Jak je na tom underground dnes?
Čuňas, spolukumpán z kmene, s nímž jsme festival založili, nedávno v rozhovoru pro Festivalový samizdat řekl, že "nastává doba renesance českého undergroundu". Neboť pominula doba neomezených možností, kdy se na začátku 90. let podzemní uskupení trochu rozptýlilo, neb si to lidé odzkoušeli na vlastní kůži, a teď hledají cestu zpět. Neřekl bych, že ta doba nastává, ale už nastala. Koncerty Plastic People, Hever and Vazelíny či Sváti Karáska nabité mladými lidmi a plný undergroundový stan to dokládají.
Festival se letos opět koná na svém tradičním místě, v amfiteátru Na Bojišti. Návštěvníci jej označují doslova za magické místo. Jak působí na vás?
Nápodobně, ale bohužel přichází doba jeho konce. Místní radnice totiž před několika roky tohle posvátné území, kde se odehrálo mnoho příběhů a do červené půdy se nasákla energie a stopa těchto setkání, vyčlenila do průmyslové zóny a určila k zastavění. A tahle hmotná vize začíná mít reálné obrysy. Nejprve to začalo plánem supermarketu a nyní to je jakýsi dětský megapark s obřím parkovištěm. Paradoxně nám v současné době pomohla údajná ekonomická krize. Stavební firma, která měla na Bojišti začít stavět, odložila své plány o dva roky, jak jsme se dozvěděli v měsících padajících vloček. Ty u nás pod horami ještě stále padají a přinesly bílé poselství vize na další dva roky magie na červené půdě Bojiště.
Loňský ročník byl prezentován jako "poslední Na Bojišti" a přesto se letos koná opět zde. Ozývají se hlasy, že to byl z vaší strany šikovný a vypočítaný marketingový tah, jelikož jste prý věděl, že to s největší pravděpodobností naposledy nebude. Nicméně na lidi to zabralo a fanoušků přijelo rekordní množství. Co na to řeknete?
O vizi a poselství, které přinesly bílé vločky v měsíci dlouhých nocí a sněhu, jsme v té době nevěděli, protože jsme se s bílým mužem stavební firmy A&K nesetkali. Naopak bílý muž starosta, kterému jsme předali projekty nového místa vypracované našimi spolubojovníky, nám svými slovy sdělil, že se blíží doba, kdy se kruh Bojiště zřejmě uzavírá.
Jaká je budoucnost festivalu areálu Na Bojišti? Z oficiálních zdrojů je mimo jiné známo, že pozemky pod stanoveným městem jsou prodány jako parcely do soukromých rukou a jejich majitelé zde mají do budoucna stavební úmysly. Oficiální zdroje tvrdí, že jste si i vy jste si tehdy mohl tyto pozemky koupit a festival by se pak pořádal na vašem území. Protože je docela logické, že každý si se svým majetkem může dělat, co chce, to znamená tedy i postavit si na něm cokoliv, a to bez ohledu na to, jestli se to vám anebo i dalším mnoha tisícovkám návštěvníků festivalu líbí nebo nelíbí. Co vy na to?
Ano. Půdu jsme si mohli od bílých mužů koupit. Tohle je známý populistický argument místní radnice a místostarostky Horynové. Jenže to by z obyčejných luk a zemědělské půdy nesměli přes noc vytvořit lukrativní pozemky a udělat z nich stavební parcely. My nechceme stavět ale stanovat! Navíc je to jen jedna půlka, druhá je samotný areál Bojiště, který vlastní město.
Jaká jsou lákadla letošního ročníku?
Těch je více. Třeba rozšířená undergroundová scéna ve zvětšeném hospodském stanu, kde druhá kultura, která stála u zrodu tohoto festivalu, bude mít své důstojné místo a její náčelníci a guru důstojný výhled na celé naše území a festivalové město. Přes indiánský tábor, Hare Krishna camp s duchovním vozem taženým hinduistickými mnichy, alternativní a duchovní scénu, bohoslužby pod širým nebem, k vesnici klidu a míru mezi stromy a dobrými travami, koze Agátě a poutníkům neziskových organizací, až po Evu Pilarovou, která na stejném pódiu vystoupí pár hodin před metalovou kapelou Cavalera Conspiracy.
Kromě hudby se v posledních letech festivalu v programu objevují přednášky, besedy, autorská čtení a tak podobně. Na co se mohou návštěvníci těšit letos?
Především na tu magicky spikleneckou atmosféru setkání. V ní je obsaženo vše tajemné a transcendentální co se schovává v podhorském území pod pokličkou Open Air Music Festival Trutnov.
Příchod léta přinesl smutnou zprávu v podobě smrti populárního zpěváka Waldemara Matušky. Jak vzpomínáte na jeho vystoupení v roce 2002?
Silný, nesdělitelný zážitek, z něhož ještě teď mrazí. Vystoupení Waldemara Matušky a Evy Pilarové předčily i neopakovatelný koncert samotných amerických Faith No More. Ti i přesto, že svým zjevením na posvátné půdě našeho podhorského ležení předurčili tvář Česko – slovenským festivalům, nedosáhli takové energie na hranici nirvány, která se přehnala přes Bojiště při vystoupeních Waldemara nebo paní Evy či při loňském příjezdu rudého bratra - představitele čestnosti a odvahy, náčelníka Apačů Winnetoua alias vitálního Pierra Briceho. To bylo sansárou.
Letošní festival Matuškovy nestárnoucí hity opět připomene v rámci recitálu Evy Pilarové. Ta zde vystupovala před třemi roky a letos se Na Bojiště opět vrátí. Jak se vám ji povedlo přesvědčit?
To se spíše zeptejte paní Evy. Několikrát se to změnilo, jak střídající se období Matky Země. Byly dny, kdy ani vrána nezakrákala, aby se to zase vrátilo do vln nadějí. Je známo, že paní Eva několikrát další účast na trutnovském festivalu odmítla s tím, že dvakrát do stejné řeky nevstoupí. I když vystoupení slibuje velké překvapení se vzdáním pocty Waldemarovi a vytvořili jsme určitá "ochranná křídla", poslední zprávy od paní Evy jsou, že se těší, ale už se zase bojí. Dvě hodiny po Evě Pilarové na stejném pódiu vystoupí nejtvrdší metalová kapela festivalu, brazilští Cavalera Conspiracy…
Trutnov je znám svou nevyzpytatelnou dramaturgií, ale i tolerancí publika. Nicméně letos tyto "veličiny" projdou zatěžkávací zkouškou, protože na festivalu vystoupí kapela Kryštof. Neobáváte se nějakých negativních reakcí, nebo pískotu? Kryštof je přece jen komerční a jedna z nejhranějších kapel dnes, i v mainstreamových médiích?
Bude to test a těžké pro nás i kapelu. Je to jedna z nejkontroverznějších kapel letošního festivalu, což dosvědčuje i náš Tam Tam na webových stránkách. Jedněmi milovaná, druhými nenáviděná kapela. Základní kámen k tomuto vystoupení byl položen při setkání v jednom haškovském lokálu na Vysočině. Po různých debatách se setkání změnilo ve večírek s takovým Jam Sessionem, kdy putovali hudební nástroje z ruky do ruky, který se vyrovnal kdejakému undergroundovému večírku. Richard chtěl v Trutnově vždycky hrát a my si ceníme toho, že do toho jdou, na rozdíl třeba od Kabátů, kteří v minulost nejprve účast přislíbili, aby ji pak z obav o svoji pověst a image zrušili.
Zavítá na letošní ročník i ex-prezident Václav Havel?
Bez náčelníka by bylo setkání poloviční. Kdekdo dnes na něho plive, včetně do sebe zahleděného Modrého čerta z Hradu. Teprve čas ještě ukáže sílu a velikost ducha našeho náčelníka a mimořádnou barevnost jeho šamanských pér. Jeho slova o lásce a pravdě, které zvítězí nad lží a nenávistí, za což je dnes mnohými zesměšňován, vstoupí s odstupem času výrazně do dějin. Je charakteristické, že ti, jež se mu nyní pošklebují, v době když za své názory seděl po kriminálech, šoupali nohama a loajálně chodili k volbám volit kandidáty Národní fronty, nezmohli se na slůvko odporu či veřejného názoru.
Zastavme se ještě u neštěstí letošního léta, které se stalo na slovenském festivalu Pohoda. Jak to na vás zapůsobilo, jako na pořadatele jednoho z největších festivalů v zemi a jak budou letos zajištěna v Trutnově všechna bezpečností opatření, aby se něco podobného nestalo ani tam?
I když se zázraky dějí, stát se může kdekoliv něco. Naše území Bojiště má tu malou výhodu, že je v údolí kopcovitého terénu obklopeném lesy. To však nic neznamená, když si Nejvyšší Mocnost řekne… srovná se zemí cokoliv.
To, co se stalo na Pohodě, by pro nás všechny pořadatele festivalů a podobných megalomanských projektů mělo být výzvou. Není to zdvižený prst k zamyšlení, jestli bychom neměli vycouvat a slevit z našich velkolepých plánů s velkokapacitními stany, oželit různá lákadla od sponzorů a spíše se uskromnit a potlačit touhy být co největší a nejlepší? Dát spíše více prostoru naší fantazii, která není ovlivňována především sponzory a penězi?
Možná nás čekají ze zákona radikální bezpečnostní opatření, možná k tomu budeme přinuceni sami. Možná nás s omezenou ekonomickou rozpínavostí čeká trend prostších a skromnějších festivalů. Je smutné, že pokud k tomu dojde, nebude to však asi bohužel z přesvědčení, ale z jiných důvodů…Vyzvali jsme zraněné, zdali si nebudou chtít osvěžit ducha a své tělo. Zatím se přihlásil jeden. Ale i proto to mělo smysl.
A na závěr aktuální otázka. Podle čerstvých informací vystoupí dva z hlavních magentů festivalu - skupiny Primal Scream a Pro-pain - již ve čtvrtek? Co vás k tomu vedlo, když formálně čtvrtek je ještě prezentován jako neoficiální začátek a hlavní magnety na festivalech hrají většinou až v hlavní dny?
Nevím jaké jsou zvyky na jiných území. Čtvrtek je jeden z nejúžasnějších dnů, naplněný očekáváním za zvuků cikád, prodchnutý energií vítání a silnými momenty setkání. Tak proč tomuto dnu nedat ještě větší sílu, stejně jako v předcházejících letech a potěšit mnohá čerstvá srdce spolubojovníků?
