Od provázkovsko-hábovského zpracování jistě nešlo čekat krotký jevištní přepis rozsáhlé pětidílné prózy, která se co do kompozice i žánrů vyznačuje složitou architekturou. Hugo svého čtenáře také konfrontuje nejen se silným a notoricky známým příběhem galejníka Jeana Valjeana, s různými podobami lásky, přátelství, dobroty a osobní obětavosti, ale také se spletitou mozaikou náboženských a filozofických úvah. Les Miserábles z roku 1862 servírují také řadu kliček historických, sociologických, geografických i myšlenkových (úvahy o víře, zločinnosti, modlitbě, argotu či o povstáních).
Je jasné, že vybrat si z tak rozsáhlého materiálu není jen tak, zvláště když se režisér (nyní před čtyřicítkou) podle vlastních slov radikalizoval teprve před dekádou a když přijímá dekor levicového divadelního režiséra.
