Inscenace hostovala na českých i zahraničních festivalech, text získal v anketě kritiků ocenění Hra roku 2001 a jako jeden z mála českých současných dramatických textů vzbudil zájem i v cizině.
Příběhy obyčejného šílenství měly se Zelenkovými filmovými scénáři společný způsob, jímž se autorovi kombinací bizarních momentů či vyšinutých situací a autenticky vystavěných postav podařilo postihnout cosi podstatného z (šíleného) charakteru naší doby. Jistou bizarnost v sobě nese i námět nové, v pořadí třetí Zelenkovy hry s názvem Teremin (jeho druhou hru Odjezdy vlaků nastudovala bratislavská Astorka). V autorově režii ji uvedlo Dejvické divadlo.
Hrdinou je ruský vědec a hudebník Lev Sergejevič Teremin, vynálezce prvního bezkontaktního hudebního nástroje zvaného teremin či tereminvox. Nástroj, na který se hrálo bez dotyku, pouhým pohybem rukou podél dvou antén vyčnívajících z dřevěné skřínky, je považován za předchůdce syntezátoru a elektronické hudby.
Teremin ho sestrojil v Rusku kolem roku 1920 a poté, co na něj zahrál přímo Leninovi, byl vyslán na koncertní turné, aby svými tóny z éteru propagoval elektrifikaci. V druhé polovině dvacátých let slavil Teremin se svou podivnou hudbou úspěchy po celé Evropě a v roce 1927 odjel do Spojených států, kde žil až do roku 1938.
Život dirigovaný sovětskou tajnou policií
Úvodní scéna Zelenkova textu se odehrává v den Tereminova příjezdu do Ameriky a amerického vzestupu a pádu. Vynálezce, který oficiálně pracuje pro ruskou obchodní společnost Amtorg, je ke své velké vlasti dosud vázán mnoha pouty a vede i život skrytý, dirigovaný sovětskou tajnou policií...
Na takto připraveném dramatickém půdorysu staví Zelenka konstrukci svého příběhu nečekaně uměřenými prostředky, jako by cítil, že nemůže vymyslet nic bizarnějšího, než byl vlastní Tereminův osud. Ruská revoluce a krach na newyorské burze, koncerty pro americké celebrity i pro ruské mužiky, kteří za hladomoru snědli vlastní děti, stalinský teror a osobní nesvoboda uprostřed amerického snu - to je mozaika, kterou Zelenka obratně sestavuje tak, aby celkový obraz ukázal nejen životaběh jednoho vynálezce, ale i dějinné souvislosti, do jejichž sítě se Teremin dostal.
Jednotlivé výstupy hry jsou přesně vypointované, dialogy vedené s anglickým humorem, poměr nezbytného cynismu a osobního zaujetí pečlivě odměřen. Zelenka-autor ale jako by tentokrát zastínil Zelenkurežiséra; inscenace (zejména v druhé polovině) ztrácí napětí a občas působí velice staticky, jako scénicky ilustrované vyprávění.
Teremina hraje Ivan Trojan jako odtažitého, do vlastního světa uzavřeného podivína, který ale ve vypjatých okamžicích udivuje svou neústupností. Nejvýraznějšími spoluhráči mu jsou členové Tereminova elektrického orchestru - David Novotný jako jeho všehoschopný manažer, Martin Myšička jako uhrančivý skladatel Schillinger a Jiří Bábek jako soukromý detektiv. Místa, kdy všichni s nadšením a vervou provozují skladby pro tereminvox a své úsilí se suchým humorem komentují, patří k nejpůsobivějším scénám inscenace.
Ze tří žen, jejichž osudy jsou ve hře spojené s Tereminem, má nejvíce života i šarmu Lucie Rosen Venduly Křížové, její partnerky (Eliška Boušková a Lenka Krobotová) ale dostávají méně hereckého prostoru a nemají příležitost svůj vztah k Tereminovi dramaticky vyhrotit. Ostatně Tereminovy citové vazby (existují-li vůbec) jsou v inscenaci pouze naznačené - jako by si režisér takto akcentovanou odtažitostí hlavního hrdiny připravoval půdu pro závěrečnou pointu, v níž se dozvíme, že všechno je jinak, než jsme si mysleli...
Zelenkův Teremin bude diváky bezesporu fascinovat už pouze životním příběhem titulního hrdiny. Škoda že za jeho dramatickým tempem občas dejvická inscenace zůstává pozadu.
HODNOCENÍ LN
3 hvězdičky z 5
Petr Zelenka: Teremin
Režie: Petr Zelenka
Scéna: Martin Chocholoušek
Hudba: Karel Holas
Dejvické divadlo,
premiéra 17. 11. 2005
Příběhy obyčejného šílenství měly se Zelenkovými filmovými scénáři společný způsob, jímž se autorovi kombinací bizarních momentů či vyšinutých situací a autenticky vystavěných postav podařilo postihnout cosi podstatného z (šíleného) charakteru naší doby. Jistou bizarnost v sobě nese i námět nové, v pořadí třetí Zelenkovy hry s názvem Teremin (jeho druhou hru Odjezdy vlaků nastudovala bratislavská Astorka). V autorově režii ji uvedlo Dejvické divadlo.
Hrdinou je ruský vědec a hudebník Lev Sergejevič Teremin, vynálezce prvního bezkontaktního hudebního nástroje zvaného teremin či tereminvox. Nástroj, na který se hrálo bez dotyku, pouhým pohybem rukou podél dvou antén vyčnívajících z dřevěné skřínky, je považován za předchůdce syntezátoru a elektronické hudby.
| Hodnocení Lidových novin |
|
*** |
Život dirigovaný sovětskou tajnou policií
Úvodní scéna Zelenkova textu se odehrává v den Tereminova příjezdu do Ameriky a amerického vzestupu a pádu. Vynálezce, který oficiálně pracuje pro ruskou obchodní společnost Amtorg, je ke své velké vlasti dosud vázán mnoha pouty a vede i život skrytý, dirigovaný sovětskou tajnou policií...
Na takto připraveném dramatickém půdorysu staví Zelenka konstrukci svého příběhu nečekaně uměřenými prostředky, jako by cítil, že nemůže vymyslet nic bizarnějšího, než byl vlastní Tereminův osud. Ruská revoluce a krach na newyorské burze, koncerty pro americké celebrity i pro ruské mužiky, kteří za hladomoru snědli vlastní děti, stalinský teror a osobní nesvoboda uprostřed amerického snu - to je mozaika, kterou Zelenka obratně sestavuje tak, aby celkový obraz ukázal nejen životaběh jednoho vynálezce, ale i dějinné souvislosti, do jejichž sítě se Teremin dostal.
Jednotlivé výstupy hry jsou přesně vypointované, dialogy vedené s anglickým humorem, poměr nezbytného cynismu a osobního zaujetí pečlivě odměřen. Zelenka-autor ale jako by tentokrát zastínil Zelenkurežiséra; inscenace (zejména v druhé polovině) ztrácí napětí a občas působí velice staticky, jako scénicky ilustrované vyprávění.
Teremina hraje Ivan Trojan jako odtažitého, do vlastního světa uzavřeného podivína, který ale ve vypjatých okamžicích udivuje svou neústupností. Nejvýraznějšími spoluhráči mu jsou členové Tereminova elektrického orchestru - David Novotný jako jeho všehoschopný manažer, Martin Myšička jako uhrančivý skladatel Schillinger a Jiří Bábek jako soukromý detektiv. Místa, kdy všichni s nadšením a vervou provozují skladby pro tereminvox a své úsilí se suchým humorem komentují, patří k nejpůsobivějším scénám inscenace.
Ze tří žen, jejichž osudy jsou ve hře spojené s Tereminem, má nejvíce života i šarmu Lucie Rosen Venduly Křížové, její partnerky (Eliška Boušková a Lenka Krobotová) ale dostávají méně hereckého prostoru a nemají příležitost svůj vztah k Tereminovi dramaticky vyhrotit. Ostatně Tereminovy citové vazby (existují-li vůbec) jsou v inscenaci pouze naznačené - jako by si režisér takto akcentovanou odtažitostí hlavního hrdiny připravoval půdu pro závěrečnou pointu, v níž se dozvíme, že všechno je jinak, než jsme si mysleli...
Zelenkův Teremin bude diváky bezesporu fascinovat už pouze životním příběhem titulního hrdiny. Škoda že za jeho dramatickým tempem občas dejvická inscenace zůstává pozadu.
HODNOCENÍ LN
3 hvězdičky z 5
Petr Zelenka: Teremin
Režie: Petr Zelenka
Scéna: Martin Chocholoušek
Hudba: Karel Holas
Dejvické divadlo,
premiéra 17. 11. 2005
