Neděle 28. listopadu 2021, svátek má René
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Kultura

Brněnský Racek vzlétl s jistotou. Inscenaci ruské klasiky korunují herecké výkony

Inscenace Racek (2021). foto: NDB

Recenze
Zřejmě nejslavnější Čechovovu hru představila s půlroční pandemickou prodlevou činohra Národního divadla Brno. Inscenace Racka v režii Štěpána Pácla je ukázkou navenek sice nijak obrazoboreckého, ale herecky a vizuálně působivého divadla, které umně modeluje charaktery i náladu večera.
  5:00

Brněnští Racka připravili už v časech tvrdého lockdownu a následné vládní výjimky pro zkoušení profesionálních divadel. A možná ony nepříznivé vnější podmínky a do jisté míry zmrazený provozní shon paradoxně prospěly výslednému tvaru v podobě semknuté inscenace, která správně traktuje Čechova přes rozbalované a tvarované tragikomické vztahy i náladotvornou atmosféru.

Inscenace Racek (2021).
Inscenace Racek (2021).

Ze scény Jána Tereby lze do jisté míry odečítat režijní záměr a dramaturgický koncept této výtečné čtyřaktové hry. V textu se mocně hovoří o lásce, ale také o umění. Milostné vztahy (samozřejmě ty skřípající) se tady kříží v nejrůznějších mnohoúhelnících vedle mudrování o údělu umělce – literáta či herce. Ostatně hned na počátku stárnoucí Sorin jako by obě ústřední témata hry a také tragédii z jejich nenaplnění předznamenává: „Kdysi jsem si vášnivě přál dvě věci: chtěl jsem se oženit a chtěl jsem se stát spisovatelem, ale nepovedlo se mi ani to, ani ono. Tak.“

Hořkosladké životní zápasy

Úvahy o literatuře a údělu spisovatele obecně prorůstají těmito figurami stejně jako jejich milostná vzplanutí. A tento umělecký rámec jako by jemně zdůrazňovala výprava. Prázdné odkryté, ale v inscenaci nijak nevyužívané orchestřiště je tady pomyslným zákopem či překážkou mezi hledištěm a jevištěm zpočátku zcela bez mobiliáře. Na něm stojí toliko obývací pokoj ze Sorinova panství, na kterém se vše v rozmezí dvou let děje. Interiér velkého měšťanského pokoje je do širokoúhlého diváckého formátu stlačený slavnostní rudou oponou, pod níž vyčnívají baldachýny onoho pokoje.

Tento závěs připomíná také oponu, kterou je i látka na horizontu – tedy místo pro Treplevovu hru Světová duše s novými formami. Svět umění je takto sevřen a diváka čeká milostné pinožení se hrdinů v textu, který pro Brněnské znovu přeložil Jaroslav Vostrý v podtitulu vymezeném slovem komedie. Ostatně už sám Čechov radil škrtnout v jeho hořkosladkých, bolestných a tragikomických životních zápasech podobné emoce a nahlížet je jako vaudevilly.

Defilé hereckých výkonů

Režisér zejména do přestávky podtrhuje komické valéry textu, jeho kus ale není obrazoboreckou legráckou. Pácl připravil soustředěnou velkou činohru – tedy formát, který je pro potřeby nablýskaného divadelního domu ten nejideálnější, zvláště když funguje zejména jako defilé zdařilých hereckých výkonů. O ty tady jde především.

Velkým a příjemným překvapením je Treplev Viktora Kuzníka – drobný blonďatý herec dokáže tragicky končícího rozervance ukázat jako velkou, neokázalou figuru s mocným vnitřním životem. Jeho matku Irinu Arkadinovou hraje Tereza Richterová tradičně jako povrchní mondénu. Možná by výkonu a inscenaci celé ještě více slušelo větší měrou zpřítomnit také jistou vnitřní nejistotu této okázalé, sobecké paničky. Třeba jako v jednom z vrcholů večera, když Arkadinová submisivně prosí Trigorina, aby ji neopouštěl. 

Ninu Zarečnou Eliška Zbranková umí obalit rozpolceností hrdinky zmítané osudovou láskou ke svůdci a pozérovi Trigorinovi, kterého zdařile vyrýsoval hostující Jiří Suchý z Tábora. Vychází i životem, chlastem a zašlými ambicemi unavený Sorin Petra Nevěčného. Opravdu velice funkční a přesné miniatury ze svých rolí vytěžili Pavel Čeněk Vaculík (Medvěnko), Jana Štvrtecká (Polina) i Zuzana Černá (Máša).

Tento brněnský Racek překračuje možný divadelní mainstream (realistický náladotvorný déšť na prosklený salon v závěru k němu trochu svádí). Páclova inscenace obešla i možné a často nefunkční experimenty; správně se spoléhá na významy a sílu Čechovova dramatického slova, jeho přesné herecké traktování a hořce směšné vztahy, do kterých nás autor zaplétá.

A. P. ČECHOV: RACEK

Překlad: Jaroslav Vostrý

Režie: Štěpán Pácl

Dramaturgie: Jaroslav Jurečka

Scéna: Ján Tereba

Kostýmy: Alena Dziarnovich

Hudba: Marko Ivanović

Činohra Národního divadla Brno, premiéra 7. 9. v Mahenově divadle

Autor:

ANALÝZA: Případ Kenosha. Média si napsala vlastní verzi

Premium Půlka Ameriky si udělala z Kylea Rittenhouse, jenž zastřelil dva lidi, vzorovou karikaturu bílého rasisty s puškou, a...

Pět nejčastějších chyb, které Češi dělají v penzijním spoření

Premium Ve starém „penzijku“ si na důchod spoří více než tři miliony Čechů a v nových fondech už přes 1,3 milionu lidí. Stát...

Strach se do lidí pouští jako jed. Horší než covid je hysterie, říká herec Dušek

Premium Je hercem, režisérem, scenáristou, moderátorem. Renesančního ducha zřejmě Jaroslav Dušek zdědil po svém rodu s modrou...

Mohlo by vás zajímat