Atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Vedle vzniku samostatné Československé republiky tento čin jistě patří k nejdůležitějším bodům česk(oslovensk)é novodobé historie.
| Hodnocení LN: * * * |
|
Jiří Šulc: Dva proti Říši |
Pokud tedy nahlédneme před Heydrichův atentát a především na události po něm, měl vůbec smysl? Navíc, když v jeho důsledku bylo vykonána řada poprav a se zemí byly srovnány Lidice a Ležáky? A když nás po válce spojenecké mocnosti stejně opustily znovu?
Heydrich, kam se podíváš
Po vydání velkoformátové, fotografiemi vybavené publikace Heydrich (2004) Jaroslava Čvančary se v poslední době objevilo i několik beletristických pokusů o zpracování atentátu na Heydricha. V loňském roce vyšel román Lubomíra Kubíka Proč Gabčík nestřílel. Ten přináší poněkud spekulativní tezi, že Gabčík nakonec na Heydricha nevystřelil, neboť se předtím v Praze zasnoubil se silně nábožensky založenou Liboslavou Fafkovou...
Vedle toho je na letošní rok ohlášeno rovněž vydání překladu románu Viditelný svět Marka Slouky, taktéž pojednávající o tomto atentátu. A nyní byl publikován debutový román Jiřího Šulce (1969) s názvem Dva proti Říši.
Jak příběh dopadne, víme. O to více se tedy můžeme soustředit na to, jak jej Jiří Šulc uchopil. V jednotlivých kapitolách v ostrých střizích střídá příběh parašutistů - a to již od anglických příprav - a snahu gestapa se těmto záškodníkům dostat na kobylku. Nevěnuje se zdaleka všem výsadkům, to by bylo v jednom románovém příběhu velmi obtížné. Nejvíce se Jiří Šulc pochopitelně zaměřil na Anthropoid, jenž byl nad českým územím s výsadky Silver A a Silver B shozen v noci z 28. na 29. prosince 1941. Vedle Silver A pak s Anthropoidem spolupracovali také členové výsadku Out Distance (27. - 28. března 1942), v němž byl i neblaze proslulý Karel Čurda.
Kromě prolínání pohledu parašutistů a gestapa dodal Jiří Šulc příběhu rovněž dialogy, neboť ty v historickým pramenech samozřejmě absentují, ale pro román jsou potřebné:,Rozkaz!‘ vybuchl Gabčík.,Copak se zbláznili?,Rotmistře,‘ pronesl Opálka tichým, ale autoritativním tónem.,Ne, pane,‘ zavrtěl Gabčík rozhořčeně hlavou.,Omlouvám se, ale tohle je šílený. Nemůžeme se zapojit do jiné věci. Ať už je to cokoli, omezuje to naše šance.‘ “
Přitom se však autor nezaměřil tolik na prostředí bytů, kde byli parašutisté postupně ubytováni, jako to učinil ve svém románu Lubomír Kubík. Dva proti Říši se zato detailně zabývají přípravou atentátu a také snahou vžít se do situace pozdějšího zrádce Karla Čurdy.
Autorovi rozhodně nešlo o radikálně odlišný pohled na věc, nechtěl šokovat. Odvedl ovšem velmi solidní, vyváženou práci, která v závěru působí sugestivně a mezi dosavadními laureáty Literární ceny Knižního klubu rozhodně patří k těm zdařilejším.
Snažit se na správné straně
Uvádí se, že atentát na Heydricha ukázal nacistům, že český národ není odevzdaný a že odpravení až příliš schopného politika, který si na protektorátu snažil dobudovat kariéru, bylo důležité i proto, že tehdy Češi zase vzali alespoň na chvíli svůj osud do vlastních rukou...
Českoslovenští parašutisté se v Praze také ještě stačili setkat s Václavem Morávkem, posledním odolávajícím z odbojové skupiny Tři králové, jejíž příběh je popsán v románu Zatím dobrý Jana Nováka. Ti, stejně jako Kubiš a Gabčík, byli československou minoritou bojující za svobodu, proti nacistům. Jedním z členů Tří králů byl rovněž Josef Mašín.
Synové Josefa Mašína se nechtěli smířit se ztrátou svobody pod „dekou“ dalšího totalitního režimu. Pravda, nezabili Heydricha, neulevili národu, ale v konečném důsledku pomohli jen sami sobě...
Nebyli ale lidé, kteří se snažili těsně po atentátu parašutisty zajmout, a příslušníci Veřejné bezpečnosti v 50. letech z téhož rodu „chrabrých“ Čechů? A čím by byli Kubiš s Gabčíkem v případě nezdaru atentátu - k němuž bylo velmi blízko? Vrahy lidických a ležáckých obyvatel?
