Probíhající soutěž plná známých jmen je plná i slušných snímků, z nichž žádný příliš nevybočuje. Ve sledované tabulce mezinárodních kritiků časopisu Screen se ve třech čtvrtinách festivalu skoro všechny tituly pohybovaly s průměrným hodnocením mezi skóre 2 až 3. (Dvě hvězdičky znamenají „průměrné“, tři „dobré“, maximum jsou čtyři.)
Novinka Valerie Bruni-Tedeschiové, italsko-francouzské herečky specializované na role emotivních žen, spadla dokonce pod dvě hvězdičky a přiblížila se kategorii „slabé“. Ve svém třetím celovečerním režijním počinu Navždy mladí Bruni-Tedeschiová opět nahlédla do života narcistních umělců, tentokrát skupiny mladých studentů herectví v 80. letech.
A naopak překvapivě jemná novinka Park Chan-wooka Rozhodnutí odejít se v tabulce kritiků vyšplhala nad skóre 3, čímž se blíží k metě „vynikající“. Zejména formálně zajímavý film noir ze současné Jižní Koreje variuje motivy Hitchcockova Vertiga a na příběhu detektiva zamilovaného do podezřelé z vraždy s melancholií osahává témata touhy a spřízněnosti.
Nové orgány a vzrušující operace
Velký zájem v soutěži vyvolával veterán David Cronenberg s hvězdně obsazeným návratem k prozkoumávání tělesnosti a hranic lidství ve filmu Zločiny budoucnosti. Film možná i publikum nejvíc rozdělil svou zápletkou o růstu nových orgánů a sexuálně vzrušujících operacích a zpracováním přesně v režisérově stylu.
Pocit, že se řada tvůrců spíš opakuje, než vyvíjí, potvrdil i druhý velmi sledovaný soutěžní titul Trojúhelník smutku. Satirou o společenské nerovnosti se do canneské soutěže vrátil Švéd Ruben Östlund, který ji vyhrál se svou předchozí komedií Čtverec. Jeho první anglicky mluvený film obsahuje víc jasných prohlášení než provokativních otázek a prozrazuje spíš režisérovy komerční než umělecké ambice. Scéna s večeří na luxusní jachtě patří nicméně mezi nejvýraznější moment všech soutěžních filmů.
O další Zlatou palmu se uchází i Rumun Cristian Mungiu se společenskou kritikou R.M.N., Japonec Hirokazu Kore-eda se svým prvním korejským filmem Broker a belgičtí bratři Dardenneovi, kteří se stále v sociálně realistickém stylu věnují současným problémům v příběhu dvou afrických uprchlíků Tori a Lokita.
Belgičtí tvůrci jsou v Cannes v hlavní sekci zastoupeni i díky filmům Osm hor a Blízko. Druhý jmenovaný titul, příběh přátelství dvou dospívajících kluků od režiséra oceněného snímku Dívka Lukase Dhonta, se představil až na konci soutěže, z filmového trhu ho ale provázejí nadšené ohlasy.
Pozornost mezi novináři vzbudil i Ali Abbasi, který naposledy vyhrál soutěž druhé canneské sekce Un Certain Regard se svou trolskou romancí Tina a Vore. Íránec usazený v Dánsku se tentokrát zaměřil na případ sériového vraha prostitutek v íránském Mašhadu na začátku 21. století a ze skutečných událostí vytvořil v thrilleru Svatý pavouk portrét nebezpečně šovinistické společnosti.
