Na podzim jsme v rámci německého festivalu pod názvem Stud mohli vidět adaptaci jejího autobiografického románu. Šlo o tvar oscilující mezi monodramatem a výtvarnou performancí. I Stud byl postaven na oživování paměti, autorka v něm rekapituluje bolavá místa svého dětství a jedno zcela konkrétní trauma.
Nyní se k Ernauxové próze Obyčejná žena, která je podobného ražení, obrátila režisérka Eliška Říhová v Meet Factory. Obyčejná žena, napsaná až průzračně čistým jazykem, je autorčiným pokusem vyrovnat se se smrtí své matky, pojmenovat svůj rozporuplný vztah k ní, vlastně i své špatné svědomí, které se při vzpomínkách na zemřelé blízké vynořuje, neboť si klademe za vinu, co všechno jsme si mohli říct a neřekli, co jsme v jejich životě nepochopili.