Pátek 26. dubna 2024, svátek má Oto
130 let

Lidovky.cz

Kultura

Doufám v laskavější svět, říká před pražským koncertem písničkář Keb’ Mo’

Keb’ Mo’ foto: Liver Music

Písničkář s kořeny v blues Keb‘ Mo‘ (70) patří k nejvýznamnějším současným nositelům amerických hudebních tradic. Do pražského Divadla Archa se vrátí 9. května odehrát sólový koncert.
  17:00

Plánoval jste pozvat na aktuální album Good To Be… tolik slavných hostů, jako jsou Vince Gill, Old Crow Medicine Show či Marcus Miller?
Vůbec jsem to neplánoval. Natáčel jsem písně s tím, že na desku postupně pozvu hudebníky, kteří hudbu oživí. Muzikanti se zcela přirozeně přidávali tak, jak jsem se s nimi potkával. Šlo spíše o štěstí a náhodu, že se sešli tak výteční hudebníci a zpěváci než o nějaký záměr. Vedle jmenovaných na desce hraje i baskytarový velikán Victor Wooten nebo zpěvák Darius Rucker z kapely Hootie & The Blowfish.

Na album Good To Be… jste zařadil také soulový evergreen Lean On Me jako poctu zpěvákovi Billovi Withersovi.
Podle mě jde o jednu z nejlepších věcí, jakou Bill Withers napsal, a také o jednu z vůbec nejkrásnějších písní pojednávajících o přátelství. Měl jsem tu čest, že Bill, který přede dvěma lety odešel, patřil k mým opravdovým přátelům. Bohužel mám natáčení písně spojené i se smrtí dalšího kamaráda. V Lean On Me slyšíte nádherný, hluboký hlas ve sboru, který nazpíval Ernest „Rip“ Patton (muzikant a aktivista, na počátku 60. let člen hnutí za občanská práva Freedom Riders – pozn. aut.). Šlo o naše poslední nahrávání. Umřel loni v srpnu.

V roce 2004 jste vydal album protestsongů Peace... Back By Popular Demand a vystupoval na turné Vote for Change. Považujete se za politicky angažovaného písničkáře?
Vlastně se v poslední době snažím politikou v muzice příliš nezabývat a zůstat optimistou. I když politické smýšlení je v tom, co dělám, určitě patrné. Doma ve Státech věřím ve vývoj k lepšímu, kdy se lidé s odlišnými názory naučí lépe tolerovat a komunikovat mezi sebou. A jenom doufám, že se svět v budoucnu stane soucitnějším a laskavějším místem k životu. K téhle naději se upínám.

Stále se o vás píše, že zosobňujete linii vedoucí až ke kořenům blues z Delty, ale váš záběr je mnohem širší, zahrnuje folk, jazz, rock, soul i country.
Je pravda, že jsem napojený na bluesovou tradici. Jenže mojí hlavní hybnou silou je psaní a interpretace písní, ať už si řeknou o jakýkoliv žánr. Chci jako písničkář vyprávět příběhy, zpívat o životě. Na blues považuji za zásadní právě to, že o životě vypovídá. Jenže ona veškerá hudba vlastně vypovídá o životě, tak proč té pestrosti nevyužít?

Máte i rockové zkušenosti. Jako mladíka vás přijal do svojí kapely houslista Papa John Creach, který zároveň hrál i s legendárními Jefferson Starship, navazujícími na Jefferson Airplane. Díky Creachovi jste autorsky spolupracoval i s „Jeffersony“, o kterých kolovaly dosti divoké historky. Jací byli?
Je to už hodně dávno, nicméně počátek 70. let byl pro mě velmi důležitý, protože jsem mohl zahájit kariéru profesionálního muzikanta právě ve skupině Papa Johna. Se samotnými Jefferson Starship jsem nespolupracoval přímo, žádné výjimečné vzpomínky na ně nemám. Ale pochopitelně mi hodně pomohlo, že jsem spolu s Papa Johnem napsal instrumentální skladbu Git Fiddler, Jefferson Starship ji nahráli a zařadili na úspěšnou desku Red Octopus. (Vyšla v roce 1975 a dostala se až na 1. místo prodejní albové hitparády Billboardu – pozn. aut.)

Objevujete se ve filmech a televizi. Nejen coby autor hudby, ale zahrál jste si cameo v hudebním dramatu Honeydripper nebo v seriálu Touched By Angel. Máte herecké plány?
Kdepak, že se mihnu ve filmu nebo televizi, je spojeno především s muzikantskou profesí. Ale žádnou zvláštní aktivitu tímhle směrem nevyvíjím. Miluju muziku, hraju muziku. I když si pozvání před kameru vážím, už proto, že mi umožňuje dostat moji hudbu k mnohem širšímu publiku. Nedávno jsem například nahrál tematickou píseň pro sitcom B Positive, povědomí o mojí maličkosti určitě rozšířila i muzika k seriálu Mike And Molly. Ale jinak prostě dělám to, co dělám, a někdy si toho všimnou i filmaři.

Vybavujete si svůj první koncert v Praze ve Španělském sále Pražského hradu v roce 2014? Jde o prostory skutečně reprezentativní, ale pro ozvučené koncerty s kapelou nepříliš vhodné po akustické stránce.
První vystoupení v Praze si vybavuji jako fantastické a velmi nóbl. Hrát na Hradě byla nádhera. A prostředí na mě hluboce zapůsobilo. Zůstal jsem tehdy několik dní ve městě i se svojí rodinou a myslím to upřímně, Praha je nádherné místo.

Autor: