Zpěvák, textař a spisovatel Nick Cave rozšířil svůj tvůrčí záběr. V poklidu anglického Brightonu, kam utekl před rodnou Austrálií, kde se s pověstí ikony podle něj nedalo žít, napsal scénář (a samozřejmě složil hudbu) k filmu The Proposition. Australský western je uváděný v českých kinech pod původním názvem zřejmě z obavy, aby překlad Návrh nevyvolal nepatřičné evokace třeba k tomu s přídomkem neslušný.
Bez zbytečných předeher
Odpočatý a dobře naladěný z čajů o páté stvořil Cave skrznaskrz temný, divošský, krutý a potem nasáklý obraz osidlování Austrálie ve jménu civilizace, rodinné soudržnosti a kluzké morálky.
Cave scénář napsal podobně jako píše text ke svým písním. Pečlivě sestavený příběh odvíjející se v hypnotickém rytmu je jasný, ale zároveň plný temných tónů. Zpěvák a hudebník má rád čas a dost prostoru na vytváření nálady a poetičnost. Bez zbytečných průtahů a předeher proto diváka po titulcích, podkreslených černobílými idylickými fotografiemi, hodí rovnou doprostřed krvavé přestřelky drásající uši.
Hned vzápětí se prostřílíme k samotnému návrhu z titulku. Učiní ho britský kapitán Stanley (vynikající Ray Winstone jako silný i psychicky zlomený strážce vysněného idylického zákona), kterému zpropadená Austrálie s aboriginy a jeho civilizační mise pod vlajkou královské výsosti ničí žaludek i manželství. Tři bratři Burnsovi jsou (respektive teď už vlastně byli, protože dva z nich se údajně snaží žít lepší život) základem brutálního gangu vraždícího, loupícího a znásilňujícího. Stanley dva „napravující se“ chytí a prostřední Charlie (Guy Pearce inspirovaný mlčenlivou drsností Clinta Eastwooda ve westernech Sergia Leonneho) dostane šanci mladšího Mikeyho (Richard Wilson) zachránit, pokud zabije staršího Arthura (Danny Huston).
Žádné pravé poledne
Pokud na začátku filmu stojí varování, že některé scény a jednání mohou být znepokojivé pro aboriginy, pak totéž platí pro celý film a pro všechny ostatní. Přestože si Cave společně s režisérem Johnem Hillcoatem, s -nímž už spolupracoval na filmu Ghosts...of the civil death (1988), vybral žánr westernu, Proposition má k uhlazenosti amerických klasických děl žánru a jasnému rozdělení na dobro a zlo asi tak daleko jako Nick Cave k dechovce. Austrálie 19. století obydlená potomky zločinců vyhoštěných z Británie, královskými policajty a domorodci je víc než nejisté teritorium. Zákon je tam stejně brutální jako ti největší zločinci a největší zločinec může klidně být i největší sympaťák.
Takže závěrečnou přestřelku na férovku v pravé poledne s přihlížejícími vesničany čeká publikum marně. Zvířecí instinkty a zákon silnějšího platí víc než cokoliv jiného ráno, když slunce vychází, i večer, když krvavě zapadá.
Nikdo, ani decentní anglická kapitánova manželka (Emily Wattsonová) připravující s pečlivostí čaj do porcelánu, není v Caveově snímku bez viny a bez pomsty. Temnota a brutalita jsou ale poetické, nevyhnutelné a odůvodněné.
Caveův filmový svět je podobný tomu Sama Peckinpaha, ale vyladěný do rockové balady. Přesně jako rockovou baladu totiž Cave film napsal. Někdy sice pro samou poezii země bez zákona a nebezpečnou krásu australských horizontů pozapomene na psychologii postav, přesto film může s přehledem soupeřit s hity třeba z jeho alba Murder Ballads.
Bez zbytečných předeher
Odpočatý a dobře naladěný z čajů o páté stvořil Cave skrznaskrz temný, divošský, krutý a potem nasáklý obraz osidlování Austrálie ve jménu civilizace, rodinné soudržnosti a kluzké morálky.
Cave scénář napsal podobně jako píše text ke svým písním. Pečlivě sestavený příběh odvíjející se v hypnotickém rytmu je jasný, ale zároveň plný temných tónů. Zpěvák a hudebník má rád čas a dost prostoru na vytváření nálady a poetičnost. Bez zbytečných průtahů a předeher proto diváka po titulcích, podkreslených černobílými idylickými fotografiemi, hodí rovnou doprostřed krvavé přestřelky drásající uši.
Hned vzápětí se prostřílíme k samotnému návrhu z titulku. Učiní ho britský kapitán Stanley (vynikající Ray Winstone jako silný i psychicky zlomený strážce vysněného idylického zákona), kterému zpropadená Austrálie s aboriginy a jeho civilizační mise pod vlajkou královské výsosti ničí žaludek i manželství. Tři bratři Burnsovi jsou (respektive teď už vlastně byli, protože dva z nich se údajně snaží žít lepší život) základem brutálního gangu vraždícího, loupícího a znásilňujícího. Stanley dva „napravující se“ chytí a prostřední Charlie (Guy Pearce inspirovaný mlčenlivou drsností Clinta Eastwooda ve westernech Sergia Leonneho) dostane šanci mladšího Mikeyho (Richard Wilson) zachránit, pokud zabije staršího Arthura (Danny Huston).
Žádné pravé poledne
Pokud na začátku filmu stojí varování, že některé scény a jednání mohou být znepokojivé pro aboriginy, pak totéž platí pro celý film a pro všechny ostatní. Přestože si Cave společně s režisérem Johnem Hillcoatem, s -nímž už spolupracoval na filmu Ghosts...of the civil death (1988), vybral žánr westernu, Proposition má k uhlazenosti amerických klasických děl žánru a jasnému rozdělení na dobro a zlo asi tak daleko jako Nick Cave k dechovce. Austrálie 19. století obydlená potomky zločinců vyhoštěných z Británie, královskými policajty a domorodci je víc než nejisté teritorium. Zákon je tam stejně brutální jako ti největší zločinci a největší zločinec může klidně být i největší sympaťák.
Takže závěrečnou přestřelku na férovku v pravé poledne s přihlížejícími vesničany čeká publikum marně. Zvířecí instinkty a zákon silnějšího platí víc než cokoliv jiného ráno, když slunce vychází, i večer, když krvavě zapadá.
Nikdo, ani decentní anglická kapitánova manželka (Emily Wattsonová) připravující s pečlivostí čaj do porcelánu, není v Caveově snímku bez viny a bez pomsty. Temnota a brutalita jsou ale poetické, nevyhnutelné a odůvodněné.
Caveův filmový svět je podobný tomu Sama Peckinpaha, ale vyladěný do rockové balady. Přesně jako rockovou baladu totiž Cave film napsal. Někdy sice pro samou poezii země bez zákona a nebezpečnou krásu australských horizontů pozapomene na psychologii postav, přesto film může s přehledem soupeřit s hity třeba z jeho alba Murder Ballads.
