I v případě Dílu druhého skupina v čele s frontmanem Robertem Křesťanem přizvala producenta Eddieho Stevense, známého především spolupracemi s britskými tanečními kapelami. Jeho experimentální přístup posunul svébytný akustický zvuk Druhé trávy do jiných kontextů. V Birdland Studios na úpatí slovenských Súľovských vrchů se nebál do aranží zapojit klávesové nástroje, syntezátory, netradiční studiové efekty nebo kapelu posunout až za hranici její komfortní zóny.
Singl Crazy Horse je poctou indiánskému náčelníkovi, jehož proslavila především vítězství nad armádou USA v bitvách u Rosebudu a Little Big Hornu. Zajímavostí je, že v něm zní i originální lakotština. „Hlavním motivem této skladby jsou vzpomínky na důležitá témata mého dětství a dospívání. Především na skauting, E. T. Setona, romány Karla Maye nebo muziku, která s tím souvisí, zejména písničky raných Greenhornů,“ popisuje zpěvák Robert Křesťan.
Producent Eddie Stevens začal s kapelou nahrávat původně dvojalbum. To nakonec kvůli pandemické situaci a lockdownům Druhá tráva rozdělila na dvě části a předloni z něj vydala první z nich. „Nyní, s odstupem času, už pro mě není Díl druhý pouze druhou polovinou dvojalba. Skoro jako bychom stáli u jiného projektu. Kromě jedné skladby, která byla nahrána ve stejnou dobu jako první část, jsou to všechno nové a originální písně, nahrané s jiným záměrem ve velmi odlišném studiu,“ popisuje producent Eddie Stevens, který oceňuje spolupráci s tak virtuózními muzikanty, jakými členové Druhé trávy bezpochyby jsou.
„Jsou to ale také skvělí lidé s otevřenou myslí. Byli otevření i mému někdy méně než konvenčnímu přístupu k nahrávání, které se pokouší umožnit studiu a veškerému jeho vybavení a prostorům hrát hudební roli ve skladbách. Všichni jsme se v tom prostoru posouvali, nějak reagovali nebo přizpůsobovali svůj přístup všemu, co k nám často nečekaně přicházelo. Díky tomu nahrávka dýchá – ožívá – roste. Můj přínos byl v tom, abych tento koncept uvedl do pohybu,“ vysvětluje Stevens.
Producent doufá, že podobné dobrodružství bude zažívat i posluchač. „Jeho role bude nejen při vnímání nového materiálu, ale i v neustálém procesu, který při poslechu putuje podobně jako tekoucí řeka prosakující do všeho kolem. A z toho pak vzniká koherentní umění, které se čte téměř jako deník - jedna část dlouhého a neustále se vyvíjejícího příběhu, možná už ne druhého dílu, ale spíše části X,“ dodává.
Nové album je prošpikované nejrůznějšími intermezzy, která producent natočil právě během nahrávání s kapelou na úpatí slovenských hor. A to, aniž by to hudebníci věděli. Slyšíme však i ruchy okolní přírody, včetně zurčení potoka u studia. „Potok je v nahrávce metaforou plynutí času. Všude jsou odkazy na minulost, přítomnost a budoucnost Druhé trávy. Možná pohřbené hluboko a zcela správně se vyhýbající přímé záři světel, ale je to tam. Celá nahrávka se opírá o tuto metaforu. Je to v textech, instrumentaci, stylu hry, stylu nahrávání. Takže jde svým způsobem o nějaké hledání – hledání, jak to Proust poeticky nazval – hledání ztraceného času,“ uzavírá producent.
