A jen tak mimochodem, nebyl by to dobrý písňový slogan? „Já na tom dělám / já na tom makám / už na tom sedím přes týden/ a ono ne a ne a ne.“ Jak ovšem zvukově vyjádřit tu námahu, těžký pracovní proces? Kde vzít rytmický hluk továrních strojů, který by výstižně charakterizoval úpornou snahu dělníka umění? Vždyť na třetí desce, kterou o titulovala právě tato pracovní píseň, dělalo sourozenecké trio plných sedm let; rozhodně tolik let uplynulo od předchozího alba Tichá domácnost – tu dřinu už stálo za to zaznamenat!
Určité řešení nabídl sám Marek Eben, a to v podobě cédéčka, které si vypůjčil v domovském divadle; používá se k vytvoření patřičné zvukové atmosféry – originální americký disk plný rachocení naftových agregátů, pumpování těžebních strojů, kvílení soustruhů, funění náklaďáků a bušení bucharů.
Já na tom dělámHudba a text: Marek Eben Už to mělo být |
Profesionální muzikant David, moderátor Marek a matematik Kryštof pečlivě poslouchali – ne, kdepak, to nebylo ono. „Bylo to trpké zjištění, ale nakonec jsme si museli tu krutou pravdu připustit – zvuky americké práce se absolutně nepojí s českou písní!“ přiznává smutně textař a zpěvák Marek Eben. Zbývaly dvě možnosti – aranžérský nápad zavrhnout, nebo si odpovídající zvuky obstarat pomocí zlatých tuzemských ručiček. Rozhlédli se kolem sebe, pak stočili zraky z okna nahrávacího studia Sono.
Dvůr, zaparkovaná auta a... polorozpadlá stodola! Bratři Ebenové vyrazili na archeologický průzkum. Zemědělská stavba, určená původně k uskladňování objemných zemědělských produktů, měla co nabídnout – namísto obilí, slámy či sena opatroval mlat kovové trubky, rezavé traverzy, nepojízdná kola, zohýbané plechy i funkční cyklistickou hustilku.
„Už to mělo být, ono to není / no to je nadělení, no to je nadělení / už jsem to měl mít, do bot mi teče / snad dneska večer, snad dneska,“ slibovali synové skladatele Petra Ebena a synovci Ilji Hurníka do mobilu zástupcům gramofonové firmy Sony Music, zatímco stěhovali do studia své nové industriální nástroje. Stačilo je naladit – tu přibrousit, zaříznout, naklepat. Konečně byla píseň s několikadenním zpožděním natočena.
Stejnojmenné album bylo vydáno v roce 2002 a na hudební trh jej doprovodil klip k titulní písni. Vizuální ztvárnění této folkrockové skladby velmi upřímně zobrazuje horečné činnosti člověka v časovém stresu, jenž není schopen dokončit práci, která měla být již před několika dny odevzdána – pojídání čokoládových bonbonů, odpalování golfových míčků, luštění křížovek, koukání z okna, popíjení chladivých drinků, plavání v bazénu... Kdo to nezná?
Ostatně proč by si dávný Váleček neodpočinul v křesle u krbu alespoň v klipu, když v reálném životě se něco nadře! „Mlátit kladivem ve studiu do traverzy byl velmi dobrý nápad – tahat tohle patnáctikilové železo čtyři roky na všechna vystoupení však postrádá eleganci a způsobuje mozoly,“ mne si Marek Eben dlaně ještě dneska. Možná však že i zásluhou této tvrdé koncertní práce se píseň stala celonárodním hitem, což ve spojení s hudbou Bratrů Ebenových není často užívané slovo; bohužel!
„Nemáme tak široký záběr, aby slogany našich písní pronikly do běžného života,“ soudí sice slavný moderátor, ale letmý pohled do internetové galaxie jeho slovům jasně odporuje – existuje bezpočet více či méně vtipných parodií na text o intenzivní snaze; samozřejmě že většina se jich odehrává na toaletě... Není divu, že už se slogan Já na tom dělám dočkal i vlastní stránky na sociální síti Facebook. A taky se objevil jako moto dizertační práce na téma Design experimentálního mobilního robotu s hybridním podvozkem. Snad není daleko doba, kdy na tom za nás budou makat počítače. Zejména na psaní písniček... ?
Nej hity každé pondělíPříště - Eva Pilarová: Jdou domů vojáci / Dám tisíc dukátů |
