Sobota 27. listopadu 2021, svátek má Xenie
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Ediční čin nejen pietní. Na erbu Pavly Lidmilové se skví duch i charakter

Kultura

  14:00
PRAHA - Vryp Pavly Lidmilové (1932–2019) do naší kultury překladem Pessoy – Kniha neklidu – je hluboký a naší vděčností oslavený. Fernando Pessoa – nadto ve zjitřených letech koroze rudého režimu v 60. letech minulého století – byl zjevení a dar stoupat na jednu z velehor světové prózy.

Pavla Lidmilová - Básně. foto: GALÉN

Těšili jsme se i z dalších jejích mimořádných činů – překladů Jihoameričanů píšících portugalsky – vždy na úrovni objevů a její vyběravosti: Coelho, Rodriguez... Vzpomínám-li dobře, George Braque byl jedno období očarovaný kmity ptáků – grafikou letu vetkanou do oblohy. Jejich uhranutí podlehla ve svých básních i Lidmilová; jsou její až heraldikou. A druhý samoznak – bílá, bělost, běloba – roucho, vytřeštěná obloha, smrtnost, obřad. Poezie samoznaků, nikoli ale zašifrovaná. Naopak – sdělnost až průzračná. 

A dále živly – Lidmilovou uctívané – pohyby mraků, vody, plynutí, dech hlíny. Naše duše a vesmír jsou téže podstaty. Autorka medituje, splývá s přírodou. Mluví se zvířaty, lituje labutě, když zima oková řeku ledem. Prociťuje nemožnost chápat vesmír. Poezie prostá jako dech a též tak živoucí. Ještě jedno srovnání výtvarné – Adriena Šimotová je stejně tak hluboká, velebná, do bělob oděná...

Mistrné lapidární analýzy

Tatáž autorčina senzibilita jako v poezii prosvítá i druhou částí knihy. Črty, esejky, zamyšlení – a reflexe filmů, které ji uštknuly k obdivu či k polemice, a často i hutné portréty a charakteristika tvůrců. Doslova výbuch Lidmilové intelektu, mistrné lapidární analýzy – inspirované, jako je tvorba sama. A mezi tím úvahy, zastavení, pohledy na úryvky reality. 

Zadívá se na mapu světa – a je z toho mrazivé zamyšlení nad rozsahem planety a lidskou mrňavostí, i nad velikostí člověka a křehkou nepatrností světa. Útlé, ale jak důsažné je zamyšlení nad dualitou stínu a co ho vrhá. Z hmoty vzešlá nehmotnost – magie stínu; malá báseň v próze.

Dívat se je pro Lidmilovou tvořivý akt a proces. Opak civění. Popud k citovému nebo intelektuálnímu vstupu do reality. Zážeh hledání spojitostí. Cesta od amorfnosti ke tvaru.

„Pozdní“ Lidmilová je lakonická a jako skalpel neomylná; ironie ano, výsměch nikdy. Povzdechne nad všelikým plahočením a šeptne: směšný dvorek naší existence. Akvarelem udělá situaci a pod ní postesk – limity stáří. Zbylý oděv po někom – a je z toho zkřehlá črta o neúprosnosti času. Pohled na dávné foto – i sebenešetřící údiv a posměšek nad pitvořením exhibice. Starý rodinný trojportrét je pro autorku látkou k břitkému zamyšlení nad naší identitou.

Senzibilita málokdy čtená jsou její cestopisné i povahopisné záznamy – sklizeň jemných impresí i nitrozření. Jede krajinou a ptá se, jaká asi byla před dějinami? Její reflexe snu: Sen balvan dusil, když byl sněný; po probuzení ještě ztěžkl. Štítí se barbarství invazí turistů na historická a svatá místa. Sténá s krajinou ekologicky mordovanou. Proklíná zmatečné ruchy a hluky. Bojí se kultu těla – úpadku duše. Zamrazí ji: není místa pro myšlenku. Nikdy to u Lidmilové není žurnalistické – jsou to kletby, modlitby, zaříkadla, úzkostky.

K mimořádnosti tohoto posmrtného holdu autorce notně přispěl třetí element knihy: meditace a eseje o filmech. Vyjadřuje úctu zázraku světové kinematografie, která od bří Marxů, Chaplina, Ejzenštejna za několik desetiletí vytvořila veledíla, na jaká jiné umělecké disciplíny měly staletí. Až kulticky ctí Antonioniho. Reportérem hlubin existence ho nazve. Jak rozumí jeho bolestné averzi k životům jalovým a pasivně odžitým. Přesně čte grotesknost Woodyho Allena a jeho smích přes skřípění srdce. Neomylně vyloží Buñuela, jeho balanc realita – sen. I jako tvůrce nového jazyka poezie filmové. Rozumí Bergmanově chvějivé křehkosti i brutalitě vztahů jako archetyp touhy po souladu a boje o přežití.

I když se děsí černočerné černi bratří Coenů, cítí pod ní svítat zuřivou touhu bytostí najít sebe samé. Huston – Bílá velryba – absurdita léčit zlo zlem. Spielbergovy variace na téma Bůh a teorie všeho. Greenaway a jeho pronikavé neobarokní hry s mýty. Scorseseho hra na rouhání pohledem na ukřižování Kristovo a jeho domnělého života po něm... A tak se sytíme a opájíme Lidmilové interpretací mnoha děl filmové klasiky... Noblesa a objevnost vládnou knize, díky které poznáváme velkou překladatelku v dalších polohách její invence. Duch, charakter, úcta k životu jsou na erbu Pavly Lidmilové.

PAVLA LIDMILOVÁ: BÁSNĚ

Dny, sny a filmy

Vydal Galén 2020

Autor:

ANALÝZA: Případ Kenosha. Média si napsala vlastní verzi

Premium Půlka Ameriky si udělala z Kylea Rittenhouse, jenž zastřelil dva lidi, vzorovou karikaturu bílého rasisty s puškou, a...

Pět nejčastějších chyb, které Češi dělají v penzijním spoření

Premium Ve starém „penzijku“ si na důchod spoří více než tři miliony Čechů a v nových fondech už přes 1,3 milionu lidí. Stát...

Strach se do lidí pouští jako jed. Horší než covid je hysterie, říká herec Dušek

Premium Je hercem, režisérem, scenáristou, moderátorem. Renesančního ducha zřejmě Jaroslav Dušek zdědil po svém rodu s modrou...

První kroky: Deník, který uchová jedinečné vzpomínky ze života dítěte
První kroky: Deník, který uchová jedinečné vzpomínky ze života dítěte

Napište sobě a svému dítěti příběh začátku nového života se všemi drobnými obyčejnostmi, které přirozeně zapomínáme. Vznikne tím unikání rodinná...

Mohlo by vás zajímat