* LN Poprvé jste se pustil do komedie, je to jen shoda okolností, nebo jste chtěl změnit žánr?
Chtěl jsem komedii natočit už dávno, ale neumíte si představit, jak je těžké najít dobrý komediální scénář, tedy takový, aby to byl inteligentní humor, který mě baví. Většinou narazíte na takové ty hrubozrnné popukandy, kde se lidi kopou do zadku. Než dělat takovéhle komedie, tak raději žádné.
* LN Scénář Zacha Helma je ovšem mimořádný, jak jste ho objevil?
Objevil ho můj agent a vůbec nebylo jednoduché ho získat, na scénáře dobrých komedií se stojí v Hollywoodu fronta. Zach je sice začínající autor, ale nesmírně talentovaný a originální a to se hned rozkřikne. Takže jsem musel jít na konkurz a dokázat, že jeho scénář natočím lépe než ostatní.
* LN Vaše filmy dostávají Oscary a vy stále musíte dokazovat, že jste dobrý režisér?
Konkurz není úplně běžná věc, ale dělává se to. Jsou režiséři, kteří by to za žádnou cenu nepodstoupili, ale já si řekl, proč ne, ten scénář za to stál. Byl to nejlepší text, který jsem za poslední léta četl. Když máte dobrý scénář, nemusíte řešit nesrovnalosti v příběhu a můžete se soustředit jen na režii, na detaily, na zvuk, hudbu, vizuální efekty, můžete si s filmem opravdu vyhrát.
* LN Jak takový konkurz na režiséra vypadá?
Jednoduše jsem přednesl svou vizi filmu, byl to hodně detailní pohovor. Film je o tom, jak chce spisovatelka zabít svou románovou pstavu. Celý příběh sledujeme právě z pohledu téhle postavy - Harolda, člověka uzavřeného ve svém vlastním světě. Mluvil jsem tedy o tom, že chci zhmotnit Haroldův chladný, vnitřní svět, který se skládá hlavně z čísel, a jeho abnormálně zorganizovaný způsob života. Můj režisér vizuálních efektů objevil v Kansas City skvělý tým MK12, který dokázal udělat fantastickou grafiku. Náčrtky, čísla - tím vším jsme pokryli natočené záběry a vytvořili tak Haroldův svět, který se skládá z pravidelných rituálů. Čistí si zuby přesným počtem pohybů, váže si kravatu tak, aby na uzlu byl vždy stejný počet puntíků, přes přechod jde vždy stejným počtem kroků... Tohle všechno jsme promítli do počítačové grafiky, která vytváří další vizuální rovinu filmu.
* LN Horší už to nebude je skutečně hodně originální film, přesto ho američtí kritici často přirovnávali k filmům scenáristy Charlieho Kaufmana, že je „něco mezi Věčným svitem neposkvrněné mysli a V kůži Johna Malkoviche“. Co vy na to?Porovnávat filmy je dost ošidné. Na druhou stranu jsem si vědom toho, že čtenáři mají rádi nějaké konkrétní záchytné body. Když se napíše „nový film Marka Forstera je jako něco od Kaufmana“, hned si můžou udělat představu. Nemyslím si to, je tam jiný druh humoru a vůbec spousta dalších rozdílných přístupů. Ale na druhou stranu, když už být s někým srovnáván, tak s Kaufmanem. To rozhodně není ostuda, ale spíš kompliment.
* LN Říkal jste, že jste chtěl natočit komedii už dávno, jaký humor je vám blízký?
V tom jsem hodně poznamenaný evropskou kulturou, mám rád inteligentní humor, absurdní situace, mám moc rád třeba komedie s Peterem Sellersem, ale i třeba Jacquesa Tatiho nebo Monty Python... Je to široké a různorodé spektrum. A nesmím zapomenout na Woodyho Allena, hlavně jeho rané filmy, třeba Annie Hall, tu mám moc rád.
* LN Do hlavní role jste obsadil Willa Farrella. Musím říct, že nepatří zrovna k mým oblíbeným hercům, ale tentokrát mě moc mile překvapil...
Mě taky. Abych pravdu řekl, nebyl to můj nápad obsadit ho. Než mi ho navrhli, znal jsem jen jeden jeho film, pak jsem se podíval na další... On točí hlavně takové ty komedie pro masy, ale vybral si ho třeba i Woody Allen do filmu Melinda a Melinda... Stejně jsem si nebyl jistý jeho obsazením, dokud jsme se osobně nesešli. Je to nesmírně skromný herec, který se snaží maximálně posloužit záměru režiséra. Ihned jsem věděl, že on je náš Harold. Tedy, on by se mi vůbec nejvíc líbil v hlavní roli Peter Sellers, ale ten je mrtvý, takže Will Farrell je vlastně ideální volba.
* LN Už podruhé jste spolupracoval s Dustinem Hoffmanem, jak se režíruje taková herecká hvězda?
V Hledání Země Nezemě měl jen maličkou roli, ale docela jsme si padli do oka a domluvili jsme se, že se ozvu, až pro něj budu mít něco většího. Poprvé jsem se na něj obracel docela s obavami, bál jsem se, že se filmu zmocní, bude ho chtít ovládnout a já mu budu jen těžko vysvětlovat, že se musí upozadit. Byla to ale docela falešná představa, on je velký profesionál, přesně odhadne, jaký prostor ve filmu mu náleží, jde mu o výsledek, ne o sebeprezentaci. On velmi rád ve svých rolích používá něco, co je mu blízké i ve skutečnosti. Třeba v jedné scéně chodí bos, to opravdu dělává. Jsou to drobnosti, ale vnášejí do filmu něco podprahově osobního. Třeba to ani nevnímáte, ale kdyby tyhle prvky ve filmu nebyly, chyběly by tam.
* LN Po létech se ve vašem filmu objevil Tom Hulce. Jak jste si na něj vzpomněl?
Mám strašně rád Formanova Amadea a Tom Hulce v něm podal jeden z nejlepších výkonů, jaké jsem kdy ve filmu viděl. Bylo mi moc líto, že už prakticky nehraje, občas namluví nějaký komentář, ale do filmu ho nikdo neobsadil už dlouho. Je to škoda, takový skvělý herec! Vlastně mě mrzelo, že jsem pro něj neměl větší roli.
* LN Každý váš film je docela jiný, přesto je v nich něco, díky čemu lze identifikovat vaši práci. Mohl byste zkusit to popsat?
Všechny mé filmy jsou skutečně dost jiné, liší se atmosférou, temperamentem, o žánrovém zasazení nemluvě. Ale myslím, že postavy všech mých filmů mají společný rys: všechny potlačují svou emocionalitu. Plyne to z determinace prostředím, z něhož jsem vyšel. Ve Švýcarsku vám nikdo neřekne: Miluji tě. A také se od vás nečeká, že to budete někomu říkat vy. Je to prostě společensky nepřijatelné. Všechny emoce se dusí uvnitř a není cesta, jak je dostat ven. Tak v tomhle jsem vyrůstal. Myslím, že tenhle pocit emocionálního probouzení zažije Harold v Horší už to nebude. V Plesu příšer zase emoce prolomí kruh násilí. Když jsem četl ten scénář, tak jsem se doslova topil v bolesti těch postav. Nevěděl jsem prakticky nic o rasismu na americkém jihu, ale tahle diskriminace má stejně společenské a kulturní kořeny a to jsem zažil ve Švýcarsku. Hledání Země Nezemě - to byly zase mé útěky do fantazie, když jsem byl kluk. Tenhle scénář byl jediný, který mě kdy rozplakal. Chtěl jsem ale potlačit sentiment a dát důraz na to, že fantazie je cenný dar, který v sobě musíme neustále živit. Hranici života jsem točil proto, že mě odjakživa zajímalo, jak si můžeme být tak jistí, co je skutečnost a co ne. Dělal jsem ten film jako malíř abstraktní obraz. Vím, že ho spousta lidí nemusela pochopit, ale já ho musel natočit, kvůli sobě, abych se mohl posunout dál.
* LN A posunul jste se ke komedii. Spousta režisérů říká, že natočit dobrou komedii je vůbec to nejtěžší. Jaká je vaše zkušenost?
Naprosto stejná, když děláte psychologický příběh nebo drama a diváky to nezasáhne, můžete najít spoustu výmluv, proč se film s publikem minul. Ale když se při sledování komedie diváci nebaví, nijak to neokecáte, je to průšvih.
* LN Po Horší už to nebude jste se pustil zase do docela jiného projektu...
The Kite Runner je opravdu úplně jiný, bez hvězd, navíc v afghánském dialektu, takže bude mít podtitulky. Je to adaptace románu Khaleda Hosseiniho - nesmírně úspěšná a velmi silná kniha o chlapci, který žije v zemi okupované sovětskou armádou a sleduje, jak sílí hnutí Taliban... Točili jsme na hranicích Afghánistánu, Pákistánu a Číny. Nebylo to jednoduché, ale zkušenost k nezaplacení.
* LN Když vám bylo dvacet, přijel jste do Ameriky a už jste tam zůstal. Pro Evropana je obvykle těžké prosadit se v Hollywoodu a neztratit svůj pohled na svět, nepřizpůsobit se.
Mně pozice Evropana v Americe vyhovuje. Právě kvůli kombinaci obou vlivů - evropského a amerického. Vlastně se pořád cítím být Švýcarem, ale točím americké filmy. Tím myslím filmy americké produkce. Na Americe mě uchvátil velký potenciál svobody. Vím, že se o tom pořád mluví, ale ono to tak opravdu je. Evropa je emocionálně nesmírně sešněrovaná, lidé jsou uzavření sami do sebe. V Americe můžete být dychtiví, plní nadějí, prostě sami sebou. A to vede k velké různorodosti. Je to emocionálně velmi bohatá země, jinde na světě něco takového nenajdete.
* LN Váš film bude zahajovat Febiofest, v deseti sálech ho budou současně sledovat stovky diváků. Chcete jim něco vzkázat?
Moc mě mrzí, že u toho nemůžu být a film osobně uvést. Ale momentálně jsem zavalený prací na střihu filmu The Kite Runner. Do Prahy bych ale moc rád přijel, snad někdy příště.
Chtěl jsem komedii natočit už dávno, ale neumíte si představit, jak je těžké najít dobrý komediální scénář, tedy takový, aby to byl inteligentní humor, který mě baví. Většinou narazíte na takové ty hrubozrnné popukandy, kde se lidi kopou do zadku. Než dělat takovéhle komedie, tak raději žádné.
* LN Scénář Zacha Helma je ovšem mimořádný, jak jste ho objevil?
Objevil ho můj agent a vůbec nebylo jednoduché ho získat, na scénáře dobrých komedií se stojí v Hollywoodu fronta. Zach je sice začínající autor, ale nesmírně talentovaný a originální a to se hned rozkřikne. Takže jsem musel jít na konkurz a dokázat, že jeho scénář natočím lépe než ostatní.
* LN Vaše filmy dostávají Oscary a vy stále musíte dokazovat, že jste dobrý režisér?
Konkurz není úplně běžná věc, ale dělává se to. Jsou režiséři, kteří by to za žádnou cenu nepodstoupili, ale já si řekl, proč ne, ten scénář za to stál. Byl to nejlepší text, který jsem za poslední léta četl. Když máte dobrý scénář, nemusíte řešit nesrovnalosti v příběhu a můžete se soustředit jen na režii, na detaily, na zvuk, hudbu, vizuální efekty, můžete si s filmem opravdu vyhrát.
* LN Jak takový konkurz na režiséra vypadá?
Jednoduše jsem přednesl svou vizi filmu, byl to hodně detailní pohovor. Film je o tom, jak chce spisovatelka zabít svou románovou pstavu. Celý příběh sledujeme právě z pohledu téhle postavy - Harolda, člověka uzavřeného ve svém vlastním světě. Mluvil jsem tedy o tom, že chci zhmotnit Haroldův chladný, vnitřní svět, který se skládá hlavně z čísel, a jeho abnormálně zorganizovaný způsob života. Můj režisér vizuálních efektů objevil v Kansas City skvělý tým MK12, který dokázal udělat fantastickou grafiku. Náčrtky, čísla - tím vším jsme pokryli natočené záběry a vytvořili tak Haroldův svět, který se skládá z pravidelných rituálů. Čistí si zuby přesným počtem pohybů, váže si kravatu tak, aby na uzlu byl vždy stejný počet puntíků, přes přechod jde vždy stejným počtem kroků... Tohle všechno jsme promítli do počítačové grafiky, která vytváří další vizuální rovinu filmu.
* LN Horší už to nebude je skutečně hodně originální film, přesto ho američtí kritici často přirovnávali k filmům scenáristy Charlieho Kaufmana, že je „něco mezi Věčným svitem neposkvrněné mysli a V kůži Johna Malkoviche“. Co vy na to?Porovnávat filmy je dost ošidné. Na druhou stranu jsem si vědom toho, že čtenáři mají rádi nějaké konkrétní záchytné body. Když se napíše „nový film Marka Forstera je jako něco od Kaufmana“, hned si můžou udělat představu. Nemyslím si to, je tam jiný druh humoru a vůbec spousta dalších rozdílných přístupů. Ale na druhou stranu, když už být s někým srovnáván, tak s Kaufmanem. To rozhodně není ostuda, ale spíš kompliment.
* LN Říkal jste, že jste chtěl natočit komedii už dávno, jaký humor je vám blízký?
V tom jsem hodně poznamenaný evropskou kulturou, mám rád inteligentní humor, absurdní situace, mám moc rád třeba komedie s Peterem Sellersem, ale i třeba Jacquesa Tatiho nebo Monty Python... Je to široké a různorodé spektrum. A nesmím zapomenout na Woodyho Allena, hlavně jeho rané filmy, třeba Annie Hall, tu mám moc rád.
* LN Do hlavní role jste obsadil Willa Farrella. Musím říct, že nepatří zrovna k mým oblíbeným hercům, ale tentokrát mě moc mile překvapil...
Mě taky. Abych pravdu řekl, nebyl to můj nápad obsadit ho. Než mi ho navrhli, znal jsem jen jeden jeho film, pak jsem se podíval na další... On točí hlavně takové ty komedie pro masy, ale vybral si ho třeba i Woody Allen do filmu Melinda a Melinda... Stejně jsem si nebyl jistý jeho obsazením, dokud jsme se osobně nesešli. Je to nesmírně skromný herec, který se snaží maximálně posloužit záměru režiséra. Ihned jsem věděl, že on je náš Harold. Tedy, on by se mi vůbec nejvíc líbil v hlavní roli Peter Sellers, ale ten je mrtvý, takže Will Farrell je vlastně ideální volba.
* LN Už podruhé jste spolupracoval s Dustinem Hoffmanem, jak se režíruje taková herecká hvězda?
V Hledání Země Nezemě měl jen maličkou roli, ale docela jsme si padli do oka a domluvili jsme se, že se ozvu, až pro něj budu mít něco většího. Poprvé jsem se na něj obracel docela s obavami, bál jsem se, že se filmu zmocní, bude ho chtít ovládnout a já mu budu jen těžko vysvětlovat, že se musí upozadit. Byla to ale docela falešná představa, on je velký profesionál, přesně odhadne, jaký prostor ve filmu mu náleží, jde mu o výsledek, ne o sebeprezentaci. On velmi rád ve svých rolích používá něco, co je mu blízké i ve skutečnosti. Třeba v jedné scéně chodí bos, to opravdu dělává. Jsou to drobnosti, ale vnášejí do filmu něco podprahově osobního. Třeba to ani nevnímáte, ale kdyby tyhle prvky ve filmu nebyly, chyběly by tam.
* LN Po létech se ve vašem filmu objevil Tom Hulce. Jak jste si na něj vzpomněl?
Mám strašně rád Formanova Amadea a Tom Hulce v něm podal jeden z nejlepších výkonů, jaké jsem kdy ve filmu viděl. Bylo mi moc líto, že už prakticky nehraje, občas namluví nějaký komentář, ale do filmu ho nikdo neobsadil už dlouho. Je to škoda, takový skvělý herec! Vlastně mě mrzelo, že jsem pro něj neměl větší roli.
* LN Každý váš film je docela jiný, přesto je v nich něco, díky čemu lze identifikovat vaši práci. Mohl byste zkusit to popsat?
Všechny mé filmy jsou skutečně dost jiné, liší se atmosférou, temperamentem, o žánrovém zasazení nemluvě. Ale myslím, že postavy všech mých filmů mají společný rys: všechny potlačují svou emocionalitu. Plyne to z determinace prostředím, z něhož jsem vyšel. Ve Švýcarsku vám nikdo neřekne: Miluji tě. A také se od vás nečeká, že to budete někomu říkat vy. Je to prostě společensky nepřijatelné. Všechny emoce se dusí uvnitř a není cesta, jak je dostat ven. Tak v tomhle jsem vyrůstal. Myslím, že tenhle pocit emocionálního probouzení zažije Harold v Horší už to nebude. V Plesu příšer zase emoce prolomí kruh násilí. Když jsem četl ten scénář, tak jsem se doslova topil v bolesti těch postav. Nevěděl jsem prakticky nic o rasismu na americkém jihu, ale tahle diskriminace má stejně společenské a kulturní kořeny a to jsem zažil ve Švýcarsku. Hledání Země Nezemě - to byly zase mé útěky do fantazie, když jsem byl kluk. Tenhle scénář byl jediný, který mě kdy rozplakal. Chtěl jsem ale potlačit sentiment a dát důraz na to, že fantazie je cenný dar, který v sobě musíme neustále živit. Hranici života jsem točil proto, že mě odjakživa zajímalo, jak si můžeme být tak jistí, co je skutečnost a co ne. Dělal jsem ten film jako malíř abstraktní obraz. Vím, že ho spousta lidí nemusela pochopit, ale já ho musel natočit, kvůli sobě, abych se mohl posunout dál.
* LN A posunul jste se ke komedii. Spousta režisérů říká, že natočit dobrou komedii je vůbec to nejtěžší. Jaká je vaše zkušenost?
Naprosto stejná, když děláte psychologický příběh nebo drama a diváky to nezasáhne, můžete najít spoustu výmluv, proč se film s publikem minul. Ale když se při sledování komedie diváci nebaví, nijak to neokecáte, je to průšvih.
* LN Po Horší už to nebude jste se pustil zase do docela jiného projektu...
The Kite Runner je opravdu úplně jiný, bez hvězd, navíc v afghánském dialektu, takže bude mít podtitulky. Je to adaptace románu Khaleda Hosseiniho - nesmírně úspěšná a velmi silná kniha o chlapci, který žije v zemi okupované sovětskou armádou a sleduje, jak sílí hnutí Taliban... Točili jsme na hranicích Afghánistánu, Pákistánu a Číny. Nebylo to jednoduché, ale zkušenost k nezaplacení.
* LN Když vám bylo dvacet, přijel jste do Ameriky a už jste tam zůstal. Pro Evropana je obvykle těžké prosadit se v Hollywoodu a neztratit svůj pohled na svět, nepřizpůsobit se.
Mně pozice Evropana v Americe vyhovuje. Právě kvůli kombinaci obou vlivů - evropského a amerického. Vlastně se pořád cítím být Švýcarem, ale točím americké filmy. Tím myslím filmy americké produkce. Na Americe mě uchvátil velký potenciál svobody. Vím, že se o tom pořád mluví, ale ono to tak opravdu je. Evropa je emocionálně nesmírně sešněrovaná, lidé jsou uzavření sami do sebe. V Americe můžete být dychtiví, plní nadějí, prostě sami sebou. A to vede k velké různorodosti. Je to emocionálně velmi bohatá země, jinde na světě něco takového nenajdete.
* LN Váš film bude zahajovat Febiofest, v deseti sálech ho budou současně sledovat stovky diváků. Chcete jim něco vzkázat?
Moc mě mrzí, že u toho nemůžu být a film osobně uvést. Ale momentálně jsem zavalený prací na střihu filmu The Kite Runner. Do Prahy bych ale moc rád přijel, snad někdy příště.
