Neděle 13. října 2024, svátek má Renáta
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Fiktivní tvář filmového dokumentu

Kultura

  13:30
Několik málo dní chybí do zahájení patnáctého ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Už jen letmý pohled do programu této progresivní filmové přehlídky připomíná, že žánrové spektrum světového filmu se neustále rozšiřuje a navzájem prostupuje.

Brazilské road movie Cestuji, protože musím, vracím se, protože tě miluji.

Současný dokumentární film zdaleka neztělesňuje pouze cinema-verité (film-pravda), ale také třeba docusoap, docudrama, web documentary, mockumentary zkrátka doku-fikce. Jak taková multižánrová tvorba na hranici fikce a reality vypadá, můžete od 17.10. zjistit na portálu www.docalliancefilms.com

Dokumentární i hrané filmy mají k dispozici prakticky stejnou paletu vyjadřovacích prostředků. V obou případech jde především o to zaznamenat a vyjádřit část pravdy, kterou každý z nás nosíme ve vlastních životech. Záleží na samotných tvůrcích, aby si z bohatého rejstříku filmového jazyka vybrali to, s čím umí nejlépe pracovat. Jako diváci však často máme tendenci orientovat se podle vyšlapaných cest. Tuto diváckou předpojatost je čas o času dobré vystavovat setkáním s novými překvapujícími tvary, které si musíme nejprve pořádně osahat, než je budeme moc zařadit do skládačky naší vlastní imaginace. Dobrou příležitost k takovému „osahávání“ přináší dokumentárně fiktivní filmová kolekce, kterou portál Doc Alliance Films připravil ve spolupráci právě s MFDF Jihlava. Festivalová dramaturgie se totiž „záškodníkům“ operujícím v krajině nikoho mezi historicky vymezenými mantinely hraného a dokumentárního filmu cíleně věnuje v programové sekci Doc-Fi.

V nabídce portálu se tak tento týden objeví například loni v Jihlavě uvedené brazilské road movie Cestuji, protože musím, vracím se, protože tě miluji. Fiktivní filmový deník se odehrává v reálných kulisách chudého brazilského regionu a propojuje objektivní pozorování vyprahlé krajiny se subjektivním ponorem do obdobně vyprahlé duše vypravěče. Svým esejistickým stylem a důrazem na ironický místy poněkud patetický komentář může poučenějším divákům připomenout klasiku amerického dokumentárního (!) filmu Divoké oko Josepha Stricka a Sidneyho Mayerse.

Snímek Viery Čákanyové Alda

Brazílie je také dějištěm Defiant Brasilia, dalšího z nově uváděných snímků, jehož děj se však z vyprahlého brazilského vnitrozemí posouvá na periferii přímořského města. V místě bývalého slumu, na jehož troskách vyrůstá nová elegantní čtvrť, shromáždil režisér Gabriel Mascaro několik obyvatel původní části města, aby v zčásti inscenovaných momentech z všedních dní odhaloval jejich nevyřčené touhy, přání a představy o smysluplnosti života.

Jako svého druhu pandán k tomuto filmu se může jevit studentský snímek českého režiséra Petra Hátleho, Advent, jehož středobod vyprávění také leží na periferii velkoměsta. Sluneční obrazy brazilského Recife však v pražské realitě nemilosrdně vytlačuje tma a mráz. Ztracené lidské bytosti splývají s neutěšeným obrazem svého odpudivého okolí a jakýkoliv záblesk naděje okamžitě udusí všeobjímající příkrov zoufalství.

Kromě výše zmíněným filmů doplňují tuto filmovou kolekci ještě mexický snímek All Things Were Now Overtaken By Silence a český Update. První z nich je jakousi velmi svébytnou variací na žánr „filmu o filmu“. Do tmy probleskují světla filmových lamp a klid je narušován útržky dialogů kameramana s režisérem. Uprostřed nekonečných chvil čekání na správný záběr vzniká působivá estetizace ticha a prázdnoty. Režisérkou druhého filmu je slovenská dokumentaristka Viera Čákanyová, které se tvorbě na pomezí hraného a dokumentárního filmu věnuje soustavně. Na www.docalliancefilms.com je možné si připomenout i další její oceněné filmové (re)konstrukce – snímky 100 dnů či Alda.