V nekonečné rozmanitosti přírody, kde světlo střídá tmu a roční období se věčně točí v neustálém koloběhu života a smrti, se odehrává příběh dvou od přírody nesmiřitelných rivalů. Hlavními hrdiny filmu jsou Šupito, ukecaná a pro někoho možná lehce „otravná“ myš, a Bělobřich, lišák s vrozeným smyslem pro dobrodružství a nechutí k masité stravě.
Ačkoliv divák může na počátku cítit větší sympatie k lišákovi, postupem času a díky společným zážitkům se mezi oběma postavami vyvíjí nečekaně hluboké a uvěřitelné pouto.
Jejich cesta vede barvitou krajinou zvířecího nebe, které je plné zázračných a z tvůrčího hlediska originálně pojatých míst. Od lázní, kde si zvířátka čistí zuby magickou pastou, aby předešla vzájemnému ubližování, přes nádherně zpracovaný lunapark s atrakcemi ušitými na míru pro každého nebešťana, až po tajemný les, kde každý musí čelit vlastnímu strachu. Nuda nehrozí dětem, ani dospělým.
Tvůrčí posun vpřed
Film Myši patří do nebe od tvůrčího dua Jana Bubeníčka a Denisy Grimmové, kteří jsou již známi díky svému předchozímu filmu Smrtelné historky z roku 2016, je technickým i obsahovým mistrovským dílem. Představuje nejen vizuálně poutavou animovanou podívanou, ale také vkusně zpracovaný příběh, který malé diváky seznamuje s nelehkými tématy smrti a ztráty.
Tímto snímkem tvůrci dokázali, že za pět let od svého posledního počinu ušli obrovský kus cesty a vyvinuli se v umělce schopné vyprávět ještě soudržnější, nápaditější a poutavější příběhy.
Film je zároveň oslavou kouzla animace. Každá postava, každý prvek je propracovaný s láskou a je k němu přistupováno s detailní péčí, což dává celému příběhu mimořádnou hloubku a grafickou bohatost.
Devět životů nestačí. Kocour v botách se vrací ve skvělé formě, vystoupí ze stínu zeleného zlobra? |
Zmínka o technické a obsahové stránce filmu by nebyla kompletní bez poukázání na způsob, jakým je řešeno zmíněné téma smrti a ztráty. Ačkoliv se tvůrci dětských filmů často tomuto tématu věnují jen velmi opatrně, Myši patří do nebe k němu přistupují s nezbytnou citlivostí, ale také bez zbytečného tabuizování.
Poslední část filmu může být pro některé diváky emocionálně náročná, jelikož je to nepřetržitá hra na divákovy city, ale závěr je nakonec krásně optimistický a nabízí pocit uzavření a naděje.
Trochu jiné pojetí smrti
Zde se určitě nabízí srovnání s jinými animovanými filmy, například se snímkem Duše od studia Pixar, který měl českou premiéru krátce před Myši patří do nebe. Ukazuje, že i když oba filmy mohou sdílet podobná témata, přístup k nim a celkové zpracování je velmi odlišné. Myši patří do nebe nabízejí více evropské pojetí příběhu, což perfektně zapadá do bohaté tradice národních pohádek a přináší svěží perspektivu na animované vyprávění příběhů.
Film Jana Bubeníčka a Denisy Grimmové je dalším dokladem toho, že česká animace má co nabídnout světu a že její tvůrci jsou schopni konkurovat na mezinárodním poli s příběhy, které jsou nejen vizuálně ohromující, ale také hluboké a myšlenkově provokativní. Ne nadarmo měl film kromě Českých lvů úspěch například i na filmovém festivalu v Šanghaji.
