Pondělí 6. května 2024, svátek má Radoslav
130 let

Lidovky.cz

Kultura

Jít svému štěstí naproti. Snímek Fremont laskavou formou předává poselství lidské sounáležitosti

Užitečné sezení. Dunia (Anaita Wali Zada) a její psychiatr doktor Anthony (Gregg Turkington). foto: Aerofilms

S cenou za nejlepší režii z hlavní soutěže letošního karlovarského festivalu vstupuje do kin snímek Fremont, který v Americe natočil íránsko-britský režisér Babak Jalali. Hrdinkou jemné a nakonec i romantické komedie je afghánská dívka zaměstnaná v americké výrobně čínských koláčků štěstí.
  17:00

Mladá Afghánka jménem Dunia uprchla z rodné země, protože poměry jsou tam po nástupu fanatického Tálibánu nesnesitelné. Pádným důvodem navíc bylo její angažmá překladatelky pro americkou armádu. Ve Spojených státech našla útočiště v kalifornském Fremontu, odkud dojíždí za prací do nedalekého San Franciska.

Vyrábí tam populární koláčky štěstí, které malá dílna majitelů s čínskými kořeny distribuuje do restaurací nebo třeba na soukromé oslavy. Dunia dokonce brzy povýší a je jí svěřena práce spisovatelky věšteb, které nesmějí být ani příliš originální, ani příliš tuctové, jak jí v bezmála filozofickém monologu o významu kýženého středu vysvětlí laskavý majitel firmy.

Vyplout z bezpečného přístavu

Ne všechno ale jde v Dunině životě tak nadějně. V malém bytečku v ubytovně pro imigranty se cítí osamělá, hlavně má ale problém s usínáním. Je přesvědčená, že její problém by jednoduše vyřešily prášky na spaní, a tak se jednoho dne asertivně vnutí k psychiatrovi doktoru Anthonymu, který má jinak enormně dlouhé čekací lhůty a nové pacienty takřka nepřijímá.

FREMONT

USA 2023

Režie: Babak Jalali

Premiéra 14. 9.

Poněkud podivínský doktor Anthony po počáteční nelibosti přijme Duniu za svou pacientku a pomůže jí nahlédnout, že její problém s usínáním neexistuje jen sám o sobě, ale má své hlubší důvody. Zároveň se zdá, že setkání s Duniou jsou terapií i pro doktora, kterému se mimo jiné velmi zalíbí Duniina profese a sám se pustí do sepisování krátkých životních mouder – třeba o tom, že loď je v bezpečí, je-li zakotvena v přístavu, ale proto se lodi nestaví.

To je také ústřední motiv Duniina příběhu, dívka se rozhodne k ráznému, ba dosti nerozvážnému kroku, který jí má pomoci vykročit do další životní etapy. A i když je nakonec všechno trochu jinak, než si představovala, čeká ji zasloužené setkání se spřízněnou duší.

Jarmuschovsky laděný snímek budovaný v klidně důrazných statických a černobílých záběrech se dotýká mnoha bolestných témat, jako je vykořenění, rozbití životů politikou a válkou, pocit osamělosti. Vypráví o světě plném nástrah a hrozeb, zároveň však vytváří svůj vlastní útěšný vesmír, kde jsou bezmála všichni milí a soucitní, a ovšem také introvertně plaší. Také je to vesmír, kde lidé nehledají vzájemné rozdíly, ale vnímají to, co je spojuje.

Podobný „balzám pro duši“ by se pochopitelně mohl zvrhnout v dost nesnesitelný kýč, tomu nebezpečí ale naštěstí režisér Babak Jalali dokáže úspěšně vzdorovat dobře dávkovaným a neokázalým vtipem. Hodně mu v tom pomáhá herecké obsazení, v tomto směru je hlavní hvězdou filmu představitel svérázného doktora Anthonyho Gregg Turkington.

Americký komik, který se na stand-up scéně etabloval v podobě svého alter ega Neila Hamburgera (a zahrál si třeba také v superhrdinských filmech o Ant-Manovi), tu vytváří svéráznou, lehce bizarní a popletenou, zároveň však citlivou a empatickou postavu.

Spojnice se skutečností

Výborně obsazená je ovšem i Anaita Wali Zada v roli málomluvné Dunii, která si po svém, s trochou nedůvěry, ale se silnou vůlí a klidným sebevědomím razí cestu světem, jehož pravidla a zvláštnosti teprve poznává. Anaita Wali Zada není (zatím) profesionální herečka – před nástupem Tálibánu působila v Afghánistánu jako novinářka a moderátorka, poté podobně jako její postava odešla do USA.

Tato spojnice s realitou je dalším z kladů Fremontu: i těm závažnějším odstínům snímku lze bezpečně věřit. Zkušenost imigranta má i sám režisér Babak Jalali, který pochází z Íránu, ale žije a tvoří převážně v Británii. Fremont natočil mimo jiné proto, aby se pokusil zprostředkovat zkušenost přistěhovalce, která však podle jeho slov není jednotná: „Každý člověk má k odchodu jiné důvody a každý má své vlastní sny a touhy, jaká bude budoucnost v jeho novém domově. Minulost často diktuje přítomnost a pro někoho, kdo začíná od nuly někde daleko od domova, není minulost nikdy skutečně za ním.“

Fremont laskavou a hravou formou předává poselství lidské sounáležitosti, které je v dnešním světě mimořádně důležité. Končí tak, že by docela klidně mohl mít volné pokračování: možná v něm by se ukázalo, jak jsou moudra z koláčků štěstí trvanlivá.

Autor: