Čtvrtek 23. května 2024, svátek má Vladimír
  • Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Kultura

Frida Kahlo ve fotografii. Působivá výstava v Praze dává souvislosti, nabízí kontexty

Frida Kahlo s lékařem Juanem Farillem, Gisèle Freund, 1951 foto: Muzeum Fridy Kahlo

Dům U Kamenného zvonu představuje Fridu Kahlo (1907–1954) jako fotografku a sběratelku fotografie.
  5:00

Měla blízko k surrealismu, ke komunistické revoluci – a Diegu Riverovi, dalšímu podstatnému zjevu mexického výtvarného umění minulého století. Byly o ní napsány desítky monografií, režisérka Julie Taymorová jí věnovala v roce 2002 skvělý film Frida, v hlavní roli se Salmou Hayekovou.

Pražský Dům U Kamenného zvonu představuje aktuálně Fridu Kahlo (1907–1954) v poněkud jiné, možná nečekané roli: jako fotografku, a ještě víc – jako sběratelku fotografie. I když ta nečekanost není úplně namístě: jak malířčin otec, tak její dědeček byli profesionální fotografové, takže Frida si k médiu vybudovala záhy dost intenzivní a trvalý vztah.

Občas jeden druhého

Výstava zabírá dvě patra a celá se nese v černobílé a malých formátech. Ale nic to nevadí: v tom minimalismu je síla. Vlastně dvě různé síly. Ta první je odstředivá, dává divákovi pojem o rodinném a přátelském zázemí, o „modrém domě“ v mexickém Coyoacánu, kde se Kahlo narodila, kde žila a kde zemřela.

 Představuje otce, matku, životního partnera Riveru, milence a milenky. A taky Fridu v nemocnici, po fatálním zranění, které utrpěla v osmnácti letech a jehož následky ji sužovaly celý život. A taky její revoluční ikony: masové vrahy Lenina a Stalina, a hlavně odpadlíka Lva Trockého, který v jejím domě i náručí našel nejdřív útěchu a pak smrt.

Prostě postavy a kulisy; postavy v kulisách. Většinou stylizovaných jako z dovolenkového alba. Někdy ale docela dramatických: na pár snímcích něco, respektive někdo chybí – třeba Rivera, třeba Frida. Některé fotky totiž patřily jemu, některé jí. A když se hádali, a že měli teatrální spory na programu dlouhá léta skoro dennodenně, občas jeden druhého ze společné fotky prostě vystřihnul.

Ta „životní“ rovina vystavených fotografií dává dobrý pojem o základech malířského díla Fridy Kahlo, kterému dominuje autoportrét. Opakovaně se nechala slyšet, že maluje sebe hlavně proto, že je sama – a že sebe zná přece nejlíp. Fotografické záběry rodinných a přátelských kruhů ve Fridině sbírce pak měly jasnou úlohu: ten pocit samoty aspoň na čas vygumovat.

Těsně a věčně

Druhá síla, která proudí vystavenými snímky, je odstředivá. Jsou to záběry, které překračují rovinu dokumentu směrem k uměleckému dílu. Nehledě na žánr. Ty jsou na výstavě snad všechny: zátiší, portrét, akt, módní fotka, interiér i exteriér, abstraktní i imaginativní fotografie; snímky etnografického charakteru, záběry na duchovní rozměr mexické společnosti a kultury, silně provázané se smrtí, kostlivci a lebkami. 

Někdy vítězí komika, jindy přeludná, zneklidňující atmosféra: otylý Rivera v plavkách, posvátné stavby Mayů anebo skupinka navlečená v plynových maskách s choboty – a za nimi pro zdůraznění té apokalyptické nálady obrázek bomby. Ty umělecké fotografie jsou od zvučných jmen, jako Brassaï, Man Ray, Tina Modotti, Edward Weston nebo Manuel Álvarez Bravo. Kahlo se s nimi dobře znala, přátelili se; byli na jedné lodi nejen umělecky, často taky ideově – leví avantgardisté se rádi družili po celém světě.

K těm uměleckým fotografiím se pak počítá i patero snímků, které pořídila rovnou Kahlo. Mají tah, dokazují, že umělkyně „viděla“ suverénně jak v malbě, tak okem kamery. Dokázala vykouzlit přízračnou, stísněnou atmosféru; pocit existenciální úzkosti a blízké smrti. Všechny tyhle „odstředivé“ snímky pak ilustrují nebo rovnou spoluvytvářejí malířčinu poetiku. Pokud dokumentární záběry rodiny a přátel formovaly symbolické zázemí, živily kořeny, z nichž Kahlo rostla lidsky – pak umělecké fotky z její sbírky prodlužují její život ve fikčním světě olejomalby. Je to samozřejmě jedno s druhým. V těsném a věčném sepětí. V tom je výstava v Domě U Kamenného zvonu důležitá: dává souvislosti, nabízí kontexty.

A mimochodem: těch fotek se v archivu Fridy Kahlo našlo kolem šesti tisíc. Poprvé byly vystaveny v roce 2007. Na pražské výstavě, která potrvá do 16. ledna příštího roku, je jich k vidění skoro dvě stě padesát.

FRIDA KAHLO: FOTOGRAFIE

Kurátor: Pablo Ortiz Monasterio

Dům U Kamenného zvonu, úterý až neděle 10 až 20 hodin

Do 16. 1. 2022

Autor:

Vyhrajte rodinné vstupné do BRuNO family parku
Vyhrajte rodinné vstupné do BRuNO family parku

Jestliže vás trápí proměnlivé jarní počasí, máme pro vás tip, kam vyrazit, když počasí zrovna nepřeje. BRuNO Family Park v Brně se postará o zábavu...