Nedělal jsem třicet let jenom bubliny, tvořil jsem i jiné věci, říká malíř a fotograf Dokoupil

Kurátor expozice Vilém Kabzan považuje výstavu Jiřího Georga Dokoupila za retrospektivní, jejím hlavním obsahem je médium, jímž se výtvarník zabývá několik posledních let. „Nedělal jsem třicet let jenom bubliny, tvořil jsem i jiné věci, ale vždy jsem se k nim znovu vrátil. Asi také proto, že jsou komplikované,“ upřesnil Dokoupil.

Podle momentální nálady

Název Bubliny v Brně je výstižný. Kromě jediného trochu odlišně laděného plátna jsou v elegantních prostorách galerie vystaveny pouze bubliny. Obrazy nemají název, Dokoupil je pojmenovává podle momentální nálady a často je obměňuje. Také signaturu návštěvníci nikde nenajdou, umělec svá díla podepisuje na zadní straně. Bubliny jsou však již natolik jeho proslavenou značkou, že o jejich autorství nikdo nepochybuje.

Přestože se česko-německý výtvarník Jiří Georg Dokoupil, donekonečna zkoušející inovativní malířské techniky, brání přiřazení své tvorby k jakémukoliv stylu a údajně nikdy neusiloval o vlastní „rukopis“, z jeho bohaté tvorby jsou nejznámější právě bubliny. Z mnoha výtvarných experimentů u nich malíř setrval zatím nejdéle a neustále se snaží o jejich další zdokonalení. Monotematická výstava v Brně nabízí téměř tři desítky děl vzniklých v několika časových obdobích. Plátna jsou různých tvarů, rozměrů a barev. Je až s podivem, kolik variant se dá vytvořit na jedno jediné téma.

Jiří Georg Dokoupil se v souvislosti s tímto typem výtvarného projevu jeví více řemeslným umělcem než malířem. Sám se netají tím, že při tvorbě bublin hraje velkou roli mnoho faktorů a že chce, aby tyto obrazy vznikaly souhrou umělecké vize i náhody.

Největší Dokoupilovo mistrovství spočívá v prvotním nápadu a následném letitém hledání a suverénním zvládnutí náročné technologie, která vychází – světe, div se – z principu obyčejného bublifuku. Pro ten musel umělec najít vhodné mýdlo, kvalitní pigmenty a dovést k dokonalosti přesun bublin na plátno. Svěřil se, že kdysi po větší konzumaci alkoholu přidal do mýdla místo jedné lžičky asi dvacetinásobné množství pigmentu a výsledek ho nadchl...

Největší pokrok přinesly chyby

Dokoupil zdůrazňuje, že není vědec, nebaví ho vážit ingredience a mít všechna plátna dokonalá a svým způsobem stejná. „Největší pokrok přinesly vždycky chyby,“ hlásá a s neutuchající energií zkouší další variace. Umělec nemůže ovlivnit, jakou výslednou podobu bublina získá, zda další doplachtí na stejné místo nebo jinam a jaký obrazec shluk barevných mýdlových kroužků dohromady vytvoří. Plátna navozují uvolněnou náladu, vyzařuje z nich radost spojená s hravostí. Na celkovém dojmu se výrazně podílí široké spektrum barev, různé odstíny dodávají jednotlivým dílům specifický efekt a obměňují tak jejich jinak univerzální podobu.

Bubliny se staly Dokoupilovým hlavním výrazovým prostředkem a tématem zároveň. Při porovnání starších děl s novějšími ani nezasvěcený pozorovatel nepřehlédne malířovy pokroky v ovládnutí technologie, s jejíž pomocí vytváří stále dokonalejší svět bublin. Kdo však zná Dokoupilovy bublinové prvotiny, může mít pocit, že ve srovnání s jejich současnou podobou působily „výtvarněji“. V tomto smyslu se naskýtá logická otázka, zda nehrozí, že stále vybroušenější technika nakonec převáží nad uměleckým výrazem.