Na fotografiích se stylizoval do Rumcajse, kterého, jak přátelé chápali, vizuálně vytvořil k obrazu svému. Jeho záběr byl však mnohem širší. Nechtěl být „jenom“ malířem. Propojoval malbu (kterou vystudoval v ateliéru Vlastimila Rady na pražské Akademii výtvarných umění, ale od které se brzy odklonil) s fotografií a filmem.
Když nebylo možné prosadit se formou ještě neprobádanou, a když byl navíc s počátkem normalizace dokonce zbaven členství ve Svazu výtvarných umělců, uchýlil se k tvorbě pro malé a nejmenší. S laskavostí, vtipem a porozuměním pro texty, jež kongeniálně ilustroval (například Václava Čtvrtka), nebo dílky vlastními těšil mladé i staré.
