Středa 18. května 2022, svátek má Nataša
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Groteskní podobenství

Kultura

  13:17
Praha - Trilogie Ivy Klestilové Má vlast o neuvěřitelných příhodách na naší politické scéně se dočkala divadelního nastudování. První díl Standa má problém uvedlo v podobě scénického loutkového čtení Divadlo v Dlouhé, nyní všechny texty připravilo Divadlo Rokoko.

První díl se jmenuje Standa má problém. foto: Alžběta Jungrová, Lidové noviny

Nová inscenace se nevyhne srovnání s loutkovou verzí - a tady zůstává občas v jejím stínu. To, co fungovalo v komorním prostoru a v jiné formě, občas zavánělo nudou či trapností (třeba scéna se Standovou permanentní erekcí). V každém případě má ale nastudování v Rokoku jedinečného, trojjediného Boba Klepla, který virtuózně sehrál Miloše Zemana, Vladimíra Špidlu a zejména pak premiéra současného - Jiřího Paroubka. Předseda vlády je v druhém díle nezastupitelnou personou a pro její plastické ztvárnění by loutka nestačila.

První díl pojednává o bytové aféře Stanislava Grosse, druhá část zachycuje následné děje a klauniády: Paroubkův CzechTek a Bublanovy mazané manévry, Krejčířův útěk, inauguraci a lstivé praktiky ministra Ratha, Jandákovu vilu pro přestárlé umělce, boj ministra Němce se státní zástupkyní Marií Benešovou alias Marunou a jiné. Třetí část Strejda nás má všechny rád je pak lapidárním, vizionářsky fantaskním epilogem, v němž sociálně demokratičtí politici vymění personifikovanou Vlast (Dana Batulkova) se Strejdou (Ivo Šmoldas) a ten pak za ďábelského rachotu odmaže stále rostoucí, již dvanáctimístný státní dluh. Pak už zaznívají jen jásavé Slovanské tance, Vlast jako Libuše věští a politici radostně defilují.

Režisérský tandem Tomáš Svoboda a Thomas Zielinski zachoval nadhled od „dramaticky“ vyhrocených peripetií, a tak podobně jako v „loutkové“ inscenaci strukturuje předčítání scénických poznámek, které drží fazonu i kýžený odstup. Otázka ovšem je, nakolik byl skřehotavý, monotónní a neškolený hlas Ivo Šmoldase dobrou volbou. Také je třeba si zvyknout na živé herce a přijmout, že hrají konkrétní a žijící osoby. Dvojrozměrné loutky s realistickými hlavičkami měly v tomto směru výhodu - záměrná naivita výtvarného řešení výtečně podpořila grotesknost předváděného. A konečně: trilogie by občas snesla nějaké to krácení.

Naštěstí se tvůrci nepustili do žádné prvoplánové parodie a imitace, netrápili se ani eventuální fyzickou podobou politiků. Dbají spíš na to, aby herecké obsazení vystihlo typy jednotlivých členů menažérie a to se vcelku daří. Vznikly tu mnohé trefné charakteristiky, které se obešly bez parodických detailů.

Jak již bylo řečeno, obsazení bezkonkurenčně vévodí Bob Klepl. Nejprve jako Miloš Zeman sebezálibně kloní hlavu a téměř mu narůstá neexistující lalok, posléze coby obrýlený Vladimír Špidla v bílém nátělníčku a v trenýrkách s lampasy snaživě kluše do Bruselu. Kleplův Paroubek je v tomto směru vrchol hercovy kreativity. Je z rodu mastodontních papalášů, kteří berou útokem vše, co jim mohlo stát v cestě, pravda, občas ujíždí až do jakési jakešovské kreace a tato podobnost má až mrazivé rozměry. Umí vystihnout bizarnost existencí z politické scény, jejich samolibou důležitost i vemlouvavost, s níž přesvědčují nejen voliče, ale i sami sebe. Při Kleplově výkonu maně vystane v paměti Marthalerovo obludárium politiků v Nulté hodině.

Nejlépe vycházejí scény, v nichž se vtip textu spojil s hravou divadelností a imaginací, kde se situace neilustrují vtípky, ale vytváří se nový obsah v zábavné a výstižné metafoře. Mezi nezapomenutelné výstupy tohoto typu patří Rathův striptýz (Jiří Hána), kdy ministr před znechuceným zraky Václava Klause (Tomáš Matonoha) jde až do naha a pouze ve zlatých tangách zaujme příslušně narcistní pózu. To ale opravdu, opravdu nemůžu podepsat, křičí Klaus. Režie zde nevtíravě vyjádřila hierarchii naší politické scény - Václav Klaus se zásadně zjevuje jen ve videodotáčkách a s disgustovaným výrazem sleduje veškeré hemžení na politické scéně. Půvabné je také Topolánkovo extempore na lovu (přesný Jan Bidlas), hudebně dramatický výstup Buzkové (Alena Štréblová) končící obscénním objetím s poslancem Karasem či Standova (Petr Lněnička) spartakiádní Poupata.

Češi si odvykli politickému divadlu, které by uceleně a s názorem reagovalo na současné politické dění. Šimkův komunálně pokleslý a bezzubý kabaret v televizi sotva něco takového mohl suplovat. I když je životnost Klestilové hry nejspíš daná volbami, zatím funguje bezvadně a diváci ji přijímají. A je jedno, jestli jako bizarní úkaz a návštěvnický špek, nebo jako groteskní a nemilosrdné podobenství.

Autoři:

Půst, občas večeře, čtyři kávy denně. Jak jíst podle výživového poradce Havlíčka

Premium Strava ovlivňuje nejen naši váhu či kondici, ale i náladu a zdravotní stav. Ostatně až dvě třetiny všech nemocí mají...

Vláda má 20 korun z každého litru benzinu, říká šéf sítě levných čerpacích stanic

Premium Nikoho nenechají na pochybách, že tohle je nízkonákladová firma, kde se nehýří. Okázalost tu nemá místo. Spolumajitel...

Všechno vymyslela Škrlová. Je to hlava manipulace, říká režisér Síbrt

Premium Před patnácti lety Česko šokovala kuřimská kauza. Týrání malých chlapců nejbližšími příbuznými i podivná role „Aničky“....

Mohlo by vás zajímat