Premiér Manmóhan Singh řekl, že díky tvůrcům filmu teď může Indie zakusit pocit hrdosti. Bombaj coby indický Hollywood zase doufá, že americké ocenění dodá jejímu filmovému průmyslu na důvěryhodnosti.
Filmaři kritizovaní za to, že zneužili dětské herce a nedostatečně je za jejich výkony odměnili, se to snažili odčinit tím, že představitele dětských rolí odvezli do Los Angeles na oscarový ceremoniál. Jednou z nich byla osmiletá Rubina Alíová, která se objevila na pódiu při předávání Oscara za kameru. "Jsem hrdá na to, že tu cenu dostala a že jsem ji mohla vidět s tak slavnými herci," radovala se v Bombaji její matka Muni Kurešíová. Ačkoli žije v jednom z chudinských domků bez tekoucí vody, ke kritikům filmu nepatří.
Foto: Alláh Rakkha Rahmán (AFP)
Dvě z osmi sošek převzal indický skladatel Alláh Rakkha Rahmán, oceněný za hudbu a píseň. "V životě jsem si mohl vybrat mezi dvojím, mezi láskou a nenávistí, a já si zvolil lásku," řekl uklánějící se Rahmán při děkování před příznivě nakloněným publikem a věnoval cenu Indii. Tento muž, doma přezdívaný Mozart z Madrásu, je teprve třetím Indem, který dostal Oscara.
V indickém tisku ale nechybí kritika snímku, jehož výroba přišla na 15 milionů dolarů a který už v kinech po celém světě vydělal 160 milionů. Jde prý o "pornografii chudoby" v zemi, v níž 455 milionů z jejích obyvatel musí denně vystačit s méně než jedním a čtvrt dolaru. Natáčelo se v největším asijském slumu Dharáví, kde se dnes objevil nápis "My nejsme psi z chudinských čtvrtí". "Viděla jsem ten film a líbil se mi, až na ten název," řekla obyvatelka Varša Džitendra Bošleová.
Největší výmysl o Indii v 21. století
Podle indického režiséra K. Hariharana by měl být Milionář z chatrče považován za "největší výmysl o Indii v 21. století". "Pro většinu západních diváků bude tato špinavá indická pohádka za současné celosvětové hospodářské krize úlevnou očistou," napsal.
Většina obyvatel chudinské čtvrti, kde film vznikl, nemá o významu Oscarů ponětí a nemyslí si, že by cena mohla jakkoli jejich život ovlivnit. "V Dharáví se nic nezměnilo a za mého života se taky nic nezmění. Naši politici nenadělali za 60 let nic, tak co by mohli dokázat filmaři? Přijedou, natočí záběry a vydělají si peníze. Jsme to my, kdo tu zůstaneme a budeme tady i za 60 let," řekl obyvatel slumu Prašant Dighe.
