Zoufalá touha postavit se smrti, přicházející často příliš brzy a zastihující své oběti a jejich blízké nepřipravené - takový byl impulz, jenž odstartoval vizuálně opulentní projekt režiséra Darrena Aronofského Fontána (můžeme znát jeho neotřelou sci-fi Pi a narkomanskou odyseu Rekviem za sen).
Autor svůj film rozklenul mezi třemi časovými rovinami, které do sebe rafinovaně zapadají a vytvářejí různé mentální vrstvy jednoho tématu. Zatímco motivy ve Fontáně bobtnají do všech stran a nabývají mnoha vizuálních podob, dějová linka má průzračně prostou formu milostného příběhu. Soustřeďuje se kolem současné časové roviny snímku, v níž se lékař Tommy (Hugh Jackman) snaží najít účinný způsob léčby, jenž by mohl pomoci jeho ženě Izzi (Rachel Weiszová) umírající na neoperabilní rakovinový nádor.
Černá nicota, zlatá a bílá naděje
Tytéž postavy a titíž interpreti - Tomas a Isabela - figurují také v historické rovině filmu, situované do doby, kdy Španělé dobývali Ameriku. Vypraví se tam i Tomas, aby objevil fontánu, tedy strom věčného života, jenž by mohl jeho královnu ochránit před nepřáteli.
| Hodnocení LN: * * * * |
|
Fontána (The Fountain) Scénář a režie: Darren Aronofsky |
Fontána v tradiční symbolice představuje pramen vod života, z nějž se napájejí čtyři řeky a jenž zavlažuje strom života. Režisér si vybral nejen tento archetypální motiv, ale do svého filmu promítl i mytologickou jednotu životodárné vody a světla. Snímku dominují zlatá a bílá barva vystupující z černé nicoty jako naděje.
Nositelkou bílé a zlaté je především Izzi, respektive Isabela, žena, která pochopila svou smrtelnost, přijala ji a smířila se s ní. Její partner se příliš soustřeďuje na zadaný úkol - hledání léku, dobývání bájného stromu či cestu k mlhovině. Touží pokořit smrt, a přitom mu život uniká mezi prsty.
Vyprávění drží pevně pohromadě propojením mužského a ženského elementu. Zatímco historickoromantická vrstva příběhu patří hrdince filmu (ukáže se, že jde o vizualizaci knihy, již napsala Izzi), futuristická část snímku patří Tomovi (že by šlo o dokončení knihy, o něž ho Izzi žádala?).
Svět Aronofského Fontány se vznáší mezi faktickou realitou a spirituálním rozměrem existence. Snaží se zachytit a pojmenovat obavy z konečnosti života, jež zároveň dává lidské existenci naplnění. Tato polarita se zrcadlí v propojení historie a budoucnosti, světlem prosycených a temných záběrů, v efektním výtvarném pojetí a pozvolně vláčném tempu vyprávění. Rafinovaný film skrývá velmi prosté poselství. Lze o něm samozřejmě dumat dlouhé hodiny, ale lze ho také přijmout docela přirozeně, emocionálně a intuitivně - třeba jako skutečnost, že pohled do vesmíru je takřka identický s banální chemickou reakcí pozorovanou mikroskopem, což také filmaři při natáčení využili.
