O scénář začínajícího autora Zacha Helma byla v Hollywoodu docela rvačka. Vyhrál ji sporý, introvertní tvůrce Marc Forster, který odešel z Evropy do USA, aby mohl dávat otevřeně najevo své emoce (to prý doma ve Švýcarsku nebylo možné). Prý mu to stálo za to, o dobré scénáře dobrých komedií je údajně nouze. Tomu lze uvěřit snadno. Jde ale také o to, co si člověk představuje pod pojmem „dobrá komedie“. Pro Marka Forstera to jsou třeba rané filmy Woodyho Allena. Jejich letmý otisk můžeme najít i v jeho Horší už to nebude.
Příbuznost plyne především z druhu humoru, který je inteligentní, neprvoplánový, často se rodí z drobných absurdit – slovních i situačních. Jednou z nich je i východisko příběhu, jehož hlavním hrdinou je chlapík jménem Harold Crick (Will Farrell). Žije sice v docela normálním světě, ale zrodil se v hlavě spisovatelky Karen Eiffelové (Emma Thompsonová). Harold je románová postava.
Poetika pravých úhlů
Žije si svou nevzrušivou existenci mezi čísly a pravými úhly, ulici přechází vždy přesným počtem kroků, na uzlu kravaty má každý den stejně puntíků, denně se zakusuje ve stejnou chvíli do dokonale vyleštěného zeleného jablka a jeho život daňového úředníka plyne pomalu, ale jistě. Až do chvíle, kdy mu v hlavě zazní hlas, patřící jeho stvořitelce a oznamuje mu, že se blíží jeho soudný den. Karen má před sebou závěr knihy a s ním úkol zabít Harolda. Pro zoufalého muže je to výzva k tomu, aby vzal svůj nebohý život konečně do svých rukou a začal jednat.
Ve Forsterově komedii se prolíná realita s fikcí, zdánlivě normální postavy překračují hranici banální existence a objevují docela nové, netušené světy. Přestože se Horší už to nebude ani trochu nepodobá žádnému z Forsterových předchozích filmů – oscarovému dramatu Ples příšer, podobně úspěšnému životopisnému snímku Hledání Země Nezemě, lynchovskému mysteriu Hranice života – jeho rukopis a filmařské cítění včetně onoho balancování mezi realitou a fikcí najdeme i tady.
Harold bojuje o svůj život tím, že ho konečně začne žít. Seznámí se s poněkud anarchistickou neplatičkou daní Anou (Maggie Gyllenhaalová), v její prohřáté pekárně začíná pomalu opouštět své studené pravé úhly a pečlivě sečtené cifry a objevuje docela neznámý svět emocí. Will Farrell hraje jako Buster Keaton, bez mimiky, bez gest, strnule, úsporně. Je to sympatický výkon, s nímž obstojí i vedle energické postavy Dustina Hoffmana, depresivní Emmy Thompsonové nebo výbušné Maggie Gyllenhaalové.
Jiskřivé, nápadité dialogy vytvářejí humorný kontrast výtvarné stylizaci, která zdůrazňuje Haroldovu technokratickou posedlost: na plátně se zhmotňují všechna čísla, grafy a náčrtky, z nichž je poskládán Haroldův svět. Dohromady se obě polohy skvěle vyvažují a doplňují. Horší už to nebude není řachanda k popukání, ale spíš úsměvný, nápaditě natočený a chytře napsaný film o tom, jak absurdní život někdy dokáže být a že i přes všechny jeho nástrahy stojí za to vzít ho do svých rukou a jednat.
