Ten text se jmenuje O hudbě, jakou hrají The Plastic People Of The Universe a DG 307 a pochází z roku 1973, kdy se obě undergroundové kapely ucházely o takzvané přehrávky, aby mohly veřejně vystupovat. Jiří Černý pro komisi – která mimochodem byla kapelám nakloněna, ovšem vyšší úřední místa byla jiného mínění – vypracoval dokonalý rozbor hudby obou těles.
Muž, který otevíral brány hudby. Jak vzpomínají hudebníci na Jiřího Černého |
Není to zdaleka jen legrace. Tento text zároveň skvěle vystihuje rozhled Jiřího Černého, schopnost nacházení občas velmi neortodoxních uměleckých konotací a v neposlední řadě jeho velké srdce. Tedy snahu oběma kapelám pomoci tím, že k rozhodujícím úředníkům bude mluvit jejich stranickým jazykem.
 |
Nejprve vysvětluje, že podstata rockové hudby vychází z jiných zdrojů než tradiční evropská kultura, a hraje na sociální strunu, když zdůrazňuje, že se rockový „ideál zvukové krásy vyvinul z afrických kořenů po přenesení černými otroky na půdu obou Amerik“. Pro jednoduchost základní stavby plastikovských skladeb nachází vynikající paralelu, když píše, že basová figura v písni Magické noci vlastně užívá podobného principu stupňování napětí jako Maurice Ravel v Boleru.
Když chce upozornit na zappovské prvky v jejich hudbě, zdůrazní, že Frank Zappa je „nejzarytějším kritikem americké konzumní společnosti“. V čemž má pravdu, ale dnes toto tvrzení vnímáme úplně jinak, než bylo předhozeno „soudruhům“ v sedmdesátých letech. Když posléze píše o DG 307, kteří zrovna v té době procházeli svým nejobrazoborečtějším obdobím, najde paralelu v „předválečné levicové avantgardě“ zastoupené „odkazem národního umělce E. F. Buriana“, a dokonce nachází podobnost jejich písní se „songy z her Bertolta Brechta“.
A svoji obhajobu hudby obou kapel uzavírá definicí: „Navazuje na tradice meziválečné hudební avantgardy a nové tradice tzv. undergroundu, tj. té části anglosaské populární hudby, která vědomě stojí v protikladu k oficiální produkci tzv. hitů a jakýchkoli televizních, rozhlasových, divadelních a jiných programů pro spokojenou část kapitalistické konzumní společnosti.“
Muž, jemuž se páteř nezkřivila. Novinář z lásky, publicista z vůle osudu i vážená autorita. To byl Jiří Černý |
Všichni víme, jak záležitost dopadla: rozbor Jiřího Černého kapelám nepomohl, naopak tři léta nato si totalitní systém při tzv. procesu s undergroundem vybral právě zástupce obou skupin za obětní beránky, ovšem na základě společenského pozdvižení při jejich kriminalizaci vznikla Charta 77. A jedním z pozůstatků po téhle pohnuté době je Černého text, který nám o době svého vzniku řekne víc než mnohé tlustospisy historiků.
