Profesní kvality Jiřího Černého (25. 2. 1936 – 17. 8. 2023) zmiňují všichni jako jednoznačné. Novinář z lásky, publicista z vůle osudu, autor knih, k nimž se dopracoval intenzivní prací a studiem, diskžokej pro zasvěcené i jen dychtivé, autorita v očích profesionálů i mladých adeptů. A muž veřejně známý přesto, že o funkce a posty nikdy neusiloval.
Já a Jirka. Jak mě legenda Černý pozval na víno a nabídl coby zelenáči tykání... |
Naopak, když mu je třeba přátelé na vysokých místech nabízeli, vymluvil se: měl spoustu své vlastní práce a v záři reflektorů se slunit netoužil. I když chtěl v mládí vyniknout ve sportu a toužil stát se pěvcem. Když to nevyšlo – hlavně proto, že usoudil, že by nebyl vynikající – sám ustoupil, rozhodl se, že o svých láskách bude psát. A v tom případě, že musí být nejen autentickým, ale především věrohodným autorem.
A když se mu splnil životní sen být novinářem, ani netušil, co ta profese obnáší, jen byl odhodlaný odevzdat jí všechen svůj um, čas a sílu. Časem pochopil, že je to náročné povolání bez sobot, nedělí a svátků, že tím trpí partnerské i rodinné vztahy.
