Další nápovědu dodalo prohlášení společnosti HBO, že zmíněná služba HBO Max bude brzy fungovat nejen v Americe, ale i v Evropě. A třetí pozoruhodná informace: po měsíci se prý vždy se streamováním přestane a filmy se budou promítat jen v kinosálech (zřejmě než se posléze zase vrátí na web). Tedy úplně obrácený model než po desetiletí zavedený cyklus, kdy se filmy na webu (nebo na různých nosičích) objevily až poté, co už vyčerpaly svůj potenciál plnit kina.
V čem je to dobrá zpráva? Přinejmenším v tom, že se s kiny dál počítá. Návštěva kina by měla být stále dostupný zážitek, ale jen pro toho, kdo o to opravdu stojí. Kdo bude chtít začerstva vidět nový Matrix (a kdo by nechtěl), ale bude se toho zážitku trochu obávat (kdo by se neobával), podívá se nejdřív v bezpečí domova, potom třeba zajde ještě do biografu. Stejně tak ten, kdo se nespokojí s tím, že se Godzilla pere s King Kongem a oba měří jen půl metru.
Do kina už nebude muset divák, jemuž stačí film určitého typu jen letmo zhlédnout, aby byl v obraze, nebo ten, kdo naopak potřebuje k pořádnému vstřebání audiovizuálního díla jiného typu nerušené soukromí. Potud to – snad – pozitivní. Nastíněná budoucnost má ale také samozřejmě svá rizika. To hlavní spočívá v tom, že kina, a zejména velké řetězce založené na masové návštěvnosti, nový model fungování neustojí.
Pak bude s tím krásně svobodným rozhodováním, zda obrazovka, nebo plátno, ámen. Jaké to je, když byste opravdu rádi nějaký film zhlédli ve velkém formátu, ale zkrátka to nejde, vědí třeba diváci Netflixu, který se se svými snímky do kin nehrnul ani před pandemií.
Z velké části příští osud kin určí rozhodnutí korporací, jako jsou Warner Bros. nebo Netflix. Ale stále bude hodně záležet také na divácích: dokud budou svými návštěvami dávat najevo, že kina potřebují, téměř jistě jim nějaká zůstanou. Teď ještě aby nám takovou demonstraci zájmu někdy umožnil všemohoucí PES.
