Sám sebe Barrie Kosky označuje za „gay židovského klokana“ a vedle desetiletého vedení berlínské Komické opery ho proslavila Kouzelná flétna jako kreslený film se zpívanými áriemi, převzatá desítkami divadel po celém světě, a pak Mistři pěvci norimberští, když v této wagnerovské Mekce se stíny antisemitismu kongeniálně propojil tuto nejnacionálnější operu s Wagnerovým životem a nacistickým zneužitím jeho hudby. V salcburské Kátě se pokorně držel hudby.
Tragický úděl vdané Káti dohnané v komunitě ruského maloměsta k sebevraždě ponechal Janáček v souladu s předlohou Alexandra Nikolajeviče Ostrovského v městečku na břehu Volhy kolem poloviny 19. století. Kosky, vázaný jevištěm Skalní jezdecké školy před vysokou skalní stěnou s třemi patry arkádových podloubí, správně se svým výtvarníkem Rufusem Didwiszusem usoudil, že „zabydlet“ tento atypicky široký a přitom úzký prostor nábytkem s krajkovým ubrusem a samovarem by ve své titěrnosti nefungovalo.