Podrobnosti o této akci, dosud nezveřejněné spisy ÚV KSČ a fotografie z fondu prvního tajemníka komunistické strany Antonína Novotného se objevují v nové knize autorů Filipa Pospíšila a Petra Blažka Vraťte nám vlasy!.
V Literární kavárně knihkupectví Academia na pražském Václavském náměstí se ve středu od 17 hodin bude konat autogramiáda této knihy. Kmotrem se stane písničkář Jaroslav Hutka, který v knize vzpomíná na své máničkovské mládí.
Neúcta i v uzavřených místnostech
"Provokativní a odpuzující chování a zjevná neúcta vůči spoluobčanům na veřejnosti a v uzavřených místnostech," stálo ve spisech ÚV KSČ obecně o vlasatcích; mládeži, který se vzhlédla v hudbě Západu a v hnutí hippies.
Komunistická strana si 'členy této pokřivené revolty' rozdělila na vlasatce a pásky. Obě skupiny byly podle tehdejšího režimu proti společnosti, okázale se oblékaly a měly zvláštní zábavy a nápadné chování.
Kdo je mánička:"Charakteristickým rysem je pro ně ztráta společenských hodnot, bezvýchodnost v pohledu na vlastní místo ve společnosti, okázalý nezájem o jakékoliv společenské dění demonstrovaný rozedraným a odpuzujícím zevnějškem. Neupravené vlasy, špína těla i zchátralost oděvů a sklony k nadměrnému požívání alkoholických nápojů, tendence provokovat siláckými výkony při větších shromážděních jen dokreslují jejich celkový profil," stálo v dokumentaci ÚV KSČ. |
Tyto skupiny se lišily ale v délce vlasů. Vlasatci nosili dlouhé rozpuštěné vlasy, páskové měli na hlavách takzvané emany, neboli vlasy vyčesané nahoru, spíše k jedné straně a natřené cukrovou vodou nebo pivem, aby lépe držely. Páskové se podle spisovatele Petra Šabacha, citováného právě v knize Vraťte nám vlasy!, nechali inspirovat zpěvákem Elvisem Presleym.
Kdo je pásek:"Takzvaní páskové mají dnes své označení v mnoha světových jazycích a míní se jím v méně závažných případech taková mládež, která nezvyklým oblečením, okázale odlišnými zálibami a nápadným chováním dává najevo svůj odstup od průměrné veřejnosti," stálo v dokumentaci ÚV KSČ. |
Akce Vlasatci se dotkla v roce 1966 téměř čtyř tisíců mladých lidí. Uniformovaní i tajní policisté honili po celém Československu jak vlasatce, tak i vlasatice. Cíl byl jasný: ostříhat tyto gangstery!
Ministerstvo vnitra nechtělo nechat nic náhodě. Zakreslilo si do mapy Československa červenou barvou výskyt vlasatců a modrou výskyt výtržníků. Obě tyto skupiny byly 'závadné' jen svou módou, na mapě se ale objevovali i zelení - tedy takzvaní příživníci, jejich činnost - tedy spíše nečinnost - byla už dokonce trestná.
Vlasatec byl ale často také příživník. "Celou dobu jsme měli strach, aby nás policie nelapila kvůli příživnictví, protože jsme neměli zaměstnání. Já jsem pořád doufal, že bych to přežil s tím, že v občance nebo kde, jsem měl stále razítko, že jsem na té škole, kde už jsem rok nebyl. Takže jsem věděl, že bych toho policajta na ulici zblbnul," vzpomíná písničkář Jaroslav Hutka.
V Praze Veřejná bezpečnost hojně sledovala vlasatce na schodech u Národního muzea. Vznikla tak "Dokumentace k činnosti Vlasatců na rampě Národního muzea v Praze 1". Familiárně se těmto vlasatcům podle Hutky říkalo 'schodaři'.
Ve fotodokumentaci tajné policie je možné vidět snímky s popisky jako "Detailní záběr vlasatců", "Lelkující vlasatci" nebo třeba "Detailní záběr rozhovoru 'vlasatce' s cizinci". Přístup k vlasatcům tak spíš připomíná objevování nového živočišného druhu.
Do svých osobních archivů nechali autory knihy nahlédnout například písničkář Jaroslav Hutka, Milan Knížák, zpěvák petr Hrabalík nebo například publicista Aleš Opekar.