1. Řekl bych mu, že právě tak jako on už mohl říci "a slunce jasná světů jiných" a neupálili ho za to jako Giordana Bruna, tak v naší době už by nemusel psát svůj deník šifrovaně. Že by přece jen existoval Pokrok?
2. Na Máji mě fascinuje ten kvalitativní přelom oddělující ho od jeho předchůdců z Věnce ze zpěvů vlasteneckých.
3. V tu sobotu před výročím, kdy celý den běžel na Vltavě máchovský program, měla za mnou přijet přítelkyně. Zeptal jsem se jí sms-kou, zda mám pro ni něco vyndat z mrazáku k večeři. Nic nechtěla. Poté, co jsme probrali většinu Máchova deníku, dostala hlad a šel jsem jí narychlo rozmrazovat guláš. Když mě viděla matka, vyčinila mi, že když má přijet přítelkyně, mám pro ni mít něco připraveného k jídlu. Na to jsem jí odpověděl:
Nechtěla nic - a pak jíst chtěla
a sama k sobě láskou mřela.
Jé ahoj Kájo ! Nepůjdem na pivo ? Zvu tě.
A hele, když tě při psaní Máje líbala múza, to musel bejt teda francouzák ! Ta byla nažhavená !
Pak si zajedeme do Chánova podívat se co se z tvých cikánů stalo. To budeš koukat. Jen aby ses nepoblil.
přidám jednu úsměvnou vzpomínku : přiběhl kdysi do knihovny hošík a vybafl na mě: Dobrý den, prosil bych Karel Hynek Mácha První máj. V první chvílo jsem se zarazila, co je na tom špatně ?
co o něm napsal jeho současník J.K. Tyl coby rekaktor v jednom vydání časopisu KVĚTY . . . "Karel Mácha je romantický snílek, a jeho básničky nemají žádnou hodnotu v zápase o národní obrození . . . . . . " Zanedlouho po vydáná toho nabroušeného na ostro článku-kritiky, Mácha náhle zemřel a J.K. Tyl z výčitkek svědomí se "už pod drnem" Máchovi, v následujícím vydání KVĚTŮ omluvil . . . .