Jak je možné, že se v zemi, kde prezident nemá skoro žádné pravomoci, udržela tak vysoká prestiž jeho postu? Proč se všichni kandidáti na prezidenta u nás touží stát miláčky národa, otci vlasti? Jaká jsou očekávání lidí a jaká je realita prezidentských voleb?
„Nehledě na všechny tragédie, na nichž naše hlavy státu nesly svůj díl viny, si prezident stále drží až nadpřirozenou úctu společnosti,“ konstatuje v závěru své knihy Tabery. „Každý politik je okamžitě po svém příchodu na Pražský hrad obdařen nadstandardní ,láskou‘ veřejnosti.“
Obchodní potenciál prezidenta
Poté co podrobně popsal okolnosti a motivace jednotlivých voleb českých (informativně ale také všech československých) prezidentů, dospěl autor knihy k závěru, že prezidenti se u nás volí stále méně pro jejich předpoklady, ale že zajímavější je jejich obchodní potenciál při politických výměnách „něco za něco“.
Fenomén českého prezidentství Tabery sleduje v historických souvislostech i v aktuálním dění. Opírá se o informace z otevřených zdrojů, cituje z rozhovorů i analýz, sám se však na sběru materiálu pro knihu také aktivně podílel. Jako novinář byl přítomen dění v zákulisí posledních voleb, proto je může popsat téměř minutu po minutě se všemi kuloárními nadějemi, zádrhely a zvraty, a zároveň absolvoval množství rozhovorů, konzultací a diskusí, takže jeho kniha je naplněna četnými autentickými výpověďmi přímých aktérů prezidentských voleb. Svědčí o tom, jak se kandidáti na hlavu státu u nás vybírají, jaké argumenty jsou účinné, co se děje před kamerami a mikrofony médií a co v zákulisí.
Jak autor potvrzuje, překvapivý na těchto svědectvích pro něj byl fakt, že v drtivé většině dotázaní říkali pravdu, nepřeceňovali svou roli a nesnažili se uhýbat. Dozvěděl se mnoho důvěrných informací, například o korupci v politice, zveřejnil je však jen střídmě a výhradně tehdy, mohl-li je ověřit z více zdrojů.
Publicista, jemuž je politika denním chlebem (je zástupcem šéfredaktora časopisu Respekt), tvrdí, že všude kolem sebe vidí, byť minimální, přesto pozitivní posun. V komentování výběru prezidentů, který je tradičně plný emocí a napětí, se snaží být objektivním pozorovatelem. Neušlo mu, že osoba u nás nejváženější, je paradoxně volena nejhorším možným způsobem, ani to, že čeští prezidenti, pokud nechtějí, nemusejí dělat nepříjemná rozhodnutí. Ta za ně učiní politické strany.
V přílohách si čtenář může připomenout nejen „klasika“ Ferdinanda Peroutku z let 1927 a 1935, ale také aktuální „chuťovky“ ze zdejší politické scény.
„Nehledě na všechny tragédie, na nichž naše hlavy státu nesly svůj díl viny, si prezident stále drží až nadpřirozenou úctu společnosti,“ konstatuje v závěru své knihy Tabery. „Každý politik je okamžitě po svém příchodu na Pražský hrad obdařen nadstandardní ,láskou‘ veřejnosti.“
Obchodní potenciál prezidenta
Poté co podrobně popsal okolnosti a motivace jednotlivých voleb českých (informativně ale také všech československých) prezidentů, dospěl autor knihy k závěru, že prezidenti se u nás volí stále méně pro jejich předpoklady, ale že zajímavější je jejich obchodní potenciál při politických výměnách „něco za něco“.
Fenomén českého prezidentství Tabery sleduje v historických souvislostech i v aktuálním dění. Opírá se o informace z otevřených zdrojů, cituje z rozhovorů i analýz, sám se však na sběru materiálu pro knihu také aktivně podílel. Jako novinář byl přítomen dění v zákulisí posledních voleb, proto je může popsat téměř minutu po minutě se všemi kuloárními nadějemi, zádrhely a zvraty, a zároveň absolvoval množství rozhovorů, konzultací a diskusí, takže jeho kniha je naplněna četnými autentickými výpověďmi přímých aktérů prezidentských voleb. Svědčí o tom, jak se kandidáti na hlavu státu u nás vybírají, jaké argumenty jsou účinné, co se děje před kamerami a mikrofony médií a co v zákulisí.
Jak autor potvrzuje, překvapivý na těchto svědectvích pro něj byl fakt, že v drtivé většině dotázaní říkali pravdu, nepřeceňovali svou roli a nesnažili se uhýbat. Dozvěděl se mnoho důvěrných informací, například o korupci v politice, zveřejnil je však jen střídmě a výhradně tehdy, mohl-li je ověřit z více zdrojů.
Publicista, jemuž je politika denním chlebem (je zástupcem šéfredaktora časopisu Respekt), tvrdí, že všude kolem sebe vidí, byť minimální, přesto pozitivní posun. V komentování výběru prezidentů, který je tradičně plný emocí a napětí, se snaží být objektivním pozorovatelem. Neušlo mu, že osoba u nás nejváženější, je paradoxně volena nejhorším možným způsobem, ani to, že čeští prezidenti, pokud nechtějí, nemusejí dělat nepříjemná rozhodnutí. Ta za ně učiní politické strany.
V přílohách si čtenář může připomenout nejen „klasika“ Ferdinanda Peroutku z let 1927 a 1935, ale také aktuální „chuťovky“ ze zdejší politické scény.
