ČTĚTE VÍCE: |
Doležal začal na tématu pracovat již jako student gymnázia v roce 1988. Jméno Josefa Toufara (1902–1950) je spjato s nevysvětlitelným pohybem křížku, k němuž došlo během jeho kázání o adventní neděli 11. prosince 1949 v kostele Nanebevzetí Panny Marie v obci Číhošť. Jev zaregistrovalo dvacet věřících a poté, co se věc rozkřikla, se z Číhoště stalo poutní místo.
DALŠÍ FOTOGRAFIE Z PŘEDÁVÁNÍ CENY ZDE |
Ve stejné době se komunistický režim připravoval na tažení proti katolické církvi. Josef Toufar byl 28. ledna 1950 odvezen do věznice ve Valdicích, kde byl skoro měsíc nelidsky týrán, aby doznal, že pohyb křížku zinscenoval. Na následky mučení zemřel 25. února 1950 v pražské nemocnici. Jeho ostatky byly v utajení pod cizím jménem zahrabány do mrchoviště na okraji Ďáblického hřbitova.
O anketěCelkem Lidové noviny oslovily na čtyři stovky spisovatelů, překladatelů, vědců, kritiků, nakladatelů a dalších osob, které mají ke knihám blízko, s prosbou, aby jmenovali tři letos vydané knihy, jež je nejvíce zaujaly. |
O Josefu Toufarovi bylo již napsáno několik knih, ale všechny se doposud soustředily na události, které následovaly po pohybu křížku.
Miloš Doležal je první, kdo se podrobně zabývá Toufarovým životem před jeho působením v Číhošti. Ukazuje, že bez ohledu na to, co se stalo v prosinci 1949, byl Toufar pozoruhodnou a velkou osobností. „Josef Toufar nebyl žádný suchar ani moralizátor, nýbrž přímočarý, otevřený člověk, který svým mužným, sedláckým vystupováním i vtipností překračoval církevní ghetto,“ říká Miloš Doležal.
VÝSLEDKY HLASOVÁNÍ 20121. místo (15 hlasů) Jako bychom dnes zemřít měli Miloš Doležal (Nová tiskárna Pelhřimov) 2. místo (11 hlasů) Darmata Petr Hruška (Host)
3. místo (10 hlasů) Povídky Jan Zábrana (Torst)
4. místo (9 hlasů) Jméno Vokolek Věra Matoušová, Jan Šulc, Václav Vokolek (editoři) (Torst)
5.–7. místo (8 hlasů) Rybí krev Jiří Hájíček (Host) Březiniana II Petr Holman (Triáda) Joseph Anton. Vzpomínky Salman Rushdie, překlad Barbora Punge Puchalská a Lukáš Nový (Paseka)
8.–11. místo (7 hlasů) Mondschein Ondřej Štindl, Josef Bolf (Argo) Podzemní práce Viktor Karlík (Revolver Revue) Saturnovy prstence W. G. Sebald, překlad Radovan Charvát (Paseka) Jak se dělají filosofie Zdeněk Vašíček (Triáda)
12.–15. místo (6 hlasů) 1Q84 Haruki Murakami, překlad Tomáš Jurkovič (Odeon) Vědomí konce Julian Barnes, překlad Petr Fantys (Odeon) Žítkovské bohyně Kateřina Tučková (Host) Daniel Stein, překladatel Ljudmila Ulická, překlad Alena Machoninová (Paseka) |
Anketa Kniha roku vznikla v roce 1928 a prvním hlasujícím byl T.G. Masaryk. Ve třicátých letech se stal nejčastějším – trojnásobným - vítězem Karel Čapek. Uskutečnily se i tři „poznamenané“ okupační ročníky. Poté byla anketa zastavena.
Obnovena byla v roce 1946 (to už Lidové noviny vycházely pod názvem Svobodné noviny) a znovu zastavena v roce 1949. Je asi celkem přirozené, že vítězi posledních dvou ročníků se stali Klement Gottwald a ruský diktátor Stalin.
V roce 1991 ji obnovil tehdejší redaktor LN Jan Lukeš, na první příčce se tehdy umístila kniha Václava Havla Letní přemítání. V loňské anketě zvítězil román Umberta Eca Pražský hřbitov.