V květnu 2005 si tehdy ještě opoziční ODS plánovala, že až vyhraje volby, sníží počet ministerstev z patnácti na devět a ve státním rozpočtu ušetří velké peníze. Součástí tohoto plánu bylo mimo jiné i sloučení ministerstva vnitra s ministerstvem informatiky. K tomu loni v září skutečně došlo, ale další návrh, který počítal se spojením ministerstva kultury s resortem školství, zůstal u ledu. Respektive: ODS od tohoto nápadu upustila ještě dřív, než jej stihla jakkoliv rozpracovat.
„Proběhly sice nějaké debaty, ale to nebyly debaty, ze kterých by vzešly nějaké závazné výstupy. Byly to spíš takové výkřiky,“ říká poslanec za ODS Walter Bartoš, který vede sněmovní výbor pro školství a kulturu. Miroslava Němcová, někdejší stínová ministryně kultury za ODS, považuje nápad na zrušení ministerstva kultury z dnešního pohledu dokonce za nerealistický. „Žijeme v systému, který nás nutí vytvářet koalice,“ říká Němcová. Podle ní by bylo obtížné k rušení ministerstev získat i ostatní vládní partnery, kteří chtějí také spravovat určitý počet resortů.
Čistě technicky by však podle Němcové ministerstva školství a kultury spojit šlo, protože oblasti, které spravují, jsou si podobné. Navíc ministerstvo školství před dvěma lety předalo regionům starost o základní a střední školství, a tudíž by jej příliv nové agendy nijak zvlášť nezahltil.
„Pokud by ministerstvu kultury zbyly jen oblasti památkové péče, živého umění a oblast grantů, podle mého názoru se to dá spojit,“ říká Němcová. Totéž si myslí i Edvard Kožušník, vedoucí projektu estat.cz (efektivní stát). „Ministerstvo kultury je přerozdělovačem peněz ze státního rozpočtu. Myslím, že třeba peníze památkovým ústavům nebo divadlům by klidně mohly rozdělovat kraje,“ řekl Kožušník.
V Evropě je samostatné ministerstvo kultury výjimkou
Jenže do resortu kultury spadají také církve a tam už by to podle Němcové bylo složitější. „Restituce církevního majetku a celková nedotaženost toho projektu, co s církvemi, myslím vyžadují, aby ministerstvo kultury prozatím zůstalo,“ říká Němcová. Ve vyspělých evropských zemích je přitom samostatné ministerstvo kultury spíše výjimkou.
Například v sousedním Německu takový úřad vůbec neexistuje, kulturu má v kompetenci každá ze 16 spolkových zemí, které čerpají procento ze státního rozpočtu. Podobně to funguje i ve Francii, kde má tamní ministerstvo kultury a komunikací ve všech departmentech kulturní správy, jež uměleckým institucím rozdělují peníze.
Ve Velké Británii mají ministerstvo kultury, médií a sportu a ministerstvo pro kulturní dědictví. Peníze do jednotlivých oblastí tu rozdělují rady, které zároveň určují i priority resortu.
