I toho národního umělce si od Husáka vzal a mnohé jiné nepravosti páchal, ani u toho rock’n’rollu nezůstal a stal se pěvcem pro paní a dívky. Čerstvý sedmdesátník byl prostě zvážen a shledám povážlivě lehkým. Snad jen Magor v Reflexu nad ním nezlomil hůl a naopak pravil, že tu nad českým národem zlomil ve chvíli, kdy bratři Nedvědové zalehli Strahov.
Nejvíc nesmiřitelný byl autor oslavné brožurky o Deanu Reedovi, který mimo jiné pravil, že se Karel Gott stal karikaturou sebe sama. I toť je mi objev, kterýpak Maestro se k stáru tímto způsobem nezabetonuje ve vlastní úctyhodnosti a bardovství. Nic proti nim, byli to velcí zjevové českého jeviště, ale nehráli třeba pánové Štěpánek a Hrušínský ve stáří hlavně sebe sama? Tím, jak byli výrazní a jedineční, k tomu přece logicky směřovali. Méně uctivě se tomu dá říct, že byli svými karikaturami. Ale zpět k božskému Karlovi, jiný "gratulant" mu zase nemůže odpustit, že prý přežil dobu minulou a nezanechal žádné poselství. Jaké by to asi mělo být poselství, které by měl předat zpěvák romantických písní a tenor? Třeba, že líbám ženy vás rád? Jedině tak.
Nějak se přitom čtenářsky vděčném poukazování na Gottovy ne dostatky zapomnělo na jednoduchá fakta. A to sice, že malíř obrazů maluje obrazy, malíř pokojů zase pokoje, herec hraje a zpěvák zpívá tak jako jiní. A nemůže si vybrat datum svého narození ani délku života. Někdy přežije i pár režimů a několik prezidentů. Přesto zůstává například zpěvákem. Když se k tomu nerozhodne, nebude zpěvákem protestsongů. Ale je-li profesionál, nedopustí, aby jeho výkon klesl pod úroveň danou žánrem.
Gott se vypracoval z učně v ČKD do profesionála uznávaného desetiletí nejen doma. A nikoho nenutí, aby ho poslouchal, pokud má snad jiný vkus. Vypnout rádio, na gramofon položit jinou desku a do přehrávače si zkopírovat někoho jiného může každý a mohl i za minulého režimu.
Nechme tedy na chvíli stranou, jaké úlitby Gott dělal za minulého režimu (a že v tom ani náhodou nebyl sám) a připomeňme si to, co při jeho sedmdesátinách tak nějak zapadlo. A to sice, že to byl a je člověk laskavý, nadaný velkou mírou empatie a ochotný pomáhat. Možná někdy trochu naivní ve svých spikleneckých teoriích, ale zdatný profesionál, který se udržel v dravém prostředí showbyznysu bez podrazů druhých.
Člověk, který třeba nevyměnil kamarády, když se tito statečně rozhodli režimu vzepřít. Nepřecházel na druhou stranou, když potkal Martu Kubišovou a naopak za ní šel do porodnice s kyticí a finančně ji podpořil. Stejně jako Jana Němce a Pavla Landovského, kterým pod podmínkou, že o tom nebudou mluvit, dal nemalé peníze ve chvíli, kdy byli kvůli svým zásadovým postojům ve srabu a neměli na živobytí. Pánové to samozřejmě nakonec nesmlčeli. Takže zase nic černobílého, ale to se tak nějak nehodí ke skládání obrazu režimního zaprodance.
Nemělo by nás spíš než to, jestli Karel zapěl v Sokolově, více trápit, kolik bývalých členů KSČ dnes dřepí ve vládě? A ještě do strany vstoupili za normalizace.
