Pojmenovat kapelu Prague Super Quartet může na první pohled vypadat poněkud nadneseně. Toto označení si však nedalo kvarteto samo, „přidělil“ mu je německý promotér. A vlastně oprávněně, přečteme-li si, kdo kapelu tvoří: hráč na dechové nástroje Jiří Stivín, klavírista Emil Viklický, kontrabasista František Uhlíř a bubeník Josef Vejvoda. Tedy jedni z nejzkušenějších a nejlepších jazzových hudebníků, co kdy v naší zemi žili.
Po dlouhé nemoci zemřela Mirka Křivánková, mimořádná jazzová zpěvačka a improvizátorka |
Příležitostná kapela vydala u firmy Galén živé album nazvané stroze Live. Prague Super Quartet má v repertoáru výhradně jazzové standardy a lidové písně (jejich jazzovou interpretací se všichni členové kontinuálně zabývají v jiných projektech dlouhá desetiletí). Ze standardního materiálu vybírá kvarteto ty skutečně nejslavnější kousky, třeba Kosmovo Autumn Leaves, Adderleyho Work Song nebo Lover Man z repertoáru nejen Billie Holidayové.
Podání skladeb působí naprosto lehce, pánové je hrají a na jejich témata improvizují, jako by to byla nejsnadnější a nejpřirozenější věc na světě. Samozřejmě se o těchto mistrech z alba nedozvíme nic nového, tento repertoár jim koluje v krvi a mají ho takříkajíc ohraný. Nahrávka ale může posloužit jako vzorek vynikajícího jazzového mainstreamu, pevně usazeného v kořenech a tvůrčího ve smyslu improvizátorského vkladu každého účastníka.
Kompozice i improvizace
Album zcela jiného druhu ve stejné době vydal na značce Amplión také jeden ze členů Prague Super Quartetu Emil Viklický. Jmenuje se Between Us a partnerem komorní nahrávky mu je hráč na basklarinet Pavel Hrubý. Leader souboru Limbo a člen dalších často plně improvizačních sdružení má s hraním ve dvojici zkušenosti, vloni například vydal společnou nahrávku s klávesistou a elektronikem Janem Faixem Bezelstně. Pro Viklického jsou dua takřka denním chlebem, už v 70. letech takto hrával s kytaristou Lubošem Andrštem, v posledních letech mimo jiné s kontrabasisty Miroslavem Vitoušem nebo Jiřím Mrázem či trumpetistou Miroslavem Hloucalem.
Srp neuspěl s žalobou na Hutku za výroky o donášení StB, podle soudu prokazatelně udával |
Album Between Us lze tedy chápat jako jakési zúročení. Nepočítáme-li jedinou převzatou skladbu, původem countryový hit I Can’t Stop Loving You, který hraje sólově Viklický jako předěl uprostřed alba, obsahuje dva druhy skladeb, které celkem snadno rozeznáme podle autorských kreditů. Tam, kde je podepsán jeden z protagonistů, se nejspíš v základu jedná o kompozice s podstatnou částí pevně dané struktury, byť samozřejmě i zde musíme počítat s improvizovaným podílem.
A ty, které podepsal Viklický a Hrubý společně, jsou s největší pravděpodobností improvizace přímo „na místě“. Oproti kompozicím, které se od jazzu uchylují často spíše k polohám soudobé komorní hudby (k čemuž ostatně souzvuk obou nástrojů přímo vybízí), jsou právě tyto improvizace poměrně divoké a místo sofistikovaných melodií kompozic nabízejí energii, přesnou hru s časem a brilantní reakce jednoho hudebníka na druhého.
Inovovaná fúze
„Úplně první, kdo mě ovlivnil mimo Plzeň, byl Franta Kop. On se mě počátkem 90. let ujal, respektive byl pro, abych k němu soukromě jezdil do Prahy,“ řekl vloni v březnu v Českém rozhlase Pavel Hrubý. Právě tento jeho učitel vydal nové album News of the Past, také na labelu Amplión. František Kop Quartet je jednou z typických českých jazzových all stars kapel. Leadera s dechovými nástroji, zejména tenorsaxofonem, doplňuje klavírista i hráč na elektrické klávesové nástroje Petr Malásek, baskytarista Martin Lehký a bubeník Pavel „Bady“ Zbořil.
Album News of the Past, tedy Zprávy z minulosti, je nazváno přesně. Zjevně vychází z fúze sedmdesátých let (u nás se této hudbě ne úplně šťastně říkalo jazzrock). Ukazuje se totiž, že tato hudba, jednu dobu opomíjená, ba zatracovaná, je stále životná a vracejí se k ní i muzikanti, kteří její slávu aktivně nezažili, což je jak případ Františka Kopa a jeho spoluhráčů, ale i hudebníků ještě o dost mladších.
O tom, že je možné podněty fúze rozvíjet po všech stránkách, svědčí jak skladatelská úroveň (Kop i Malásek jsou samozřejmě autoři velmi silných hudebních témat, to není nic nového), zajímavá aranžmá, v nichž není výjimka, kdy Kop sám natáčí na několik dechů party celé sekce, a v neposlední řadě i zvukové detaily, třeba barvy syntezátorů, připomínající DJský scratching v úvodní skladbě Mali.
